Asfalt


Asfalt je jedna z živic, které se vyskytují v přírodě buď společně s jinými, nebo samostatně v různém geologickém prostředí, hlavně v sedimentech formací, které jsou známy jako naftonosné. Získává se také z ropy jako zbytek po vakuové destilaci. Je to ta nejhustší složka ropy s nejvyšším bodem varu. Nejčastěji se využívá pro výrobu asfaltového betonu pro stavbu silnic, ale jeho využití je rozmanitější, už jen díky tomu, že taje při pouhých 70 až 100 °C.

Obsah

Druhy asfaltu


Složení


Asfalt je látka živičnatá (bituminosní), složená z uhlíku, vodíku a kyslíku a někdy i dusíku, jež se rozpouští v diethyletheru, sirouhlíku, terpentinovém oleji a dehtových olejích, a dělí se na asfalt přirozený a umělý. Asfalt přirozený či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) se řadí mezi nerosty (pryskyřice zemní), má buď pevné skupenství o tvrdosti soli kamenné (2), anebo kapalné (franc. malthe), černý nebo černohnědý, mastný lesk a hustoty 1,1 až 1,2 g/cm³. Zapáchá po živici (bitumenu), taje asi při 100 °C., snadně se zapálí a hoří svítivým a silně čmoudícím plamenem.

Výskyt přírodního asfaltu


Největší ložiska přírodního asfaltu jsou v provincii Alberta v Kanadě.

Po kusech se vyskytuje v Mrtvém moři a Asfaltovém jezeře (Pitch lake) na ostrově Trinidadu.

Jako napustivo pronikl třetihorním pískovcem (molassem) u Clermont-Ferrandu, břidlicí v Tyrolsku u Seefelda, ve Francii u Autuna, u Buxièr, ale i v jiných místech, jurským vápencem například ve Francii u Seyssela na Rhôně či v Elsasku u Lobsanna v Hannoversku.

S jemným pískem je smíšen u Chamalièry a s pískem křemenitým ve Španělsku u Maesta.

V nepatrné míře se vyskytuje v Čechách u Malé Chuchle, Ústí nad Labem a Semil, na Moravě u Chlebovic, Letovic, Místku a Mikulova, ve Slezsku u Bílska, Skočova a Těšína. Jiná naleziště jsou u Dubrovníka, Neapole, Chieta, na ostrově Brazze, na Kubě a v Jižní Americe.

Historie


Asfalt (přirozený) se cenil již ve starověku, a samo jeho řecké jméno (ἄσφαλτος = asfaltos, od ἀσφαλτίζω = upevňuji) svědčí o výtečných vlastnostech. Sloužil ve stavitelství za maltu, jak dokazují babylónské a memfidské zříceniny, a přispěl k zachování mumifikovaných mrtvol starých Egypťanů až do dnešní doby. Podivuhodné je to, že poté užívání asfaltu upadlo v zapomenutí. Teprve po několika tisíciletích, v 19. století, upozornili inženýři na jeho výborné vlastnosti.[1]

Asfalt umělý


Asfalt se získává hlavně frakční destilací z ropy vroucí při 525° C.

Použití


Asfalt se hojně používá ve stavebnictví, nejčastěji v dopravním stavitelství jako pojivo v asfaltovém betonu, dále k výrobě střešních krytin a izolací.

Odkazy


Reference

  1. Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Asfalt“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je Kristian Petrlík.

Literatura

Externí odkazy










Kategorie: Stavební materiály | Chemický průmysl | Frakce ropy | Karcinogeny IARC skupiny 2B




Poslední aktualizace: 20.02.2021 01:46:21 CET

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.