Daniil Medveděv


Daniil Medveděv
Даниил Медведев
Daniil Medveděv, 2019
PřezdívkaMedvěd[1]
Stát Rusko
Datum narození11. února 1996 (25 let)[1]
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška198 cm[1]
Váha83 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek15 817 223 USD
Dvouhra
Poměr zápasů173–88
Tituly10 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (15. března 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2021)
French Open1. kolo (2017, 2018, 2019, 2020)
Wimbledon3. kolo (2018, 2019)
US Openfinále (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůvítěz (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů11–17
Tituly0 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění170. místo (19. srpna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2017)
US Open1. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup1. kolo (2017)
ATP Cupvítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 15. března 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniil Medveděv (rusky Даниил Сергеевич Медведев, Daniil Sergejevič Medveděv; * 11. února 1996 Moskva) je ruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál deset singlových turnajů, včetně Turnaje mistrů 2020 . Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2021 na 2. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2019 na 170. místě. Trénuje ho Gilles Cervara.[1]

Od letního Citi Open 2019 se probojoval do šesti finále v řadě, včetně tří mastersů a grandslamu US Open, kde v pětisetové bitvě podlehl Španělu Rafaelu Nadalovi. Také druhé grandslamové finále na Australian Open 2021 prohrál, když nestačil na srbskou světovou jedničku Novaka Djokoviće.

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 nišským úvodním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž skrečoval dvouhru během čtvrté sady se světovou dvojkou Novakem Djokovićem. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Ruský výběr dovedl v roli jedničky k titulu na ATP Cupu 2021 po finálové výhře nad Itálií 2–0.

Obsah

Tenisová kariéra


V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v březnu 2011, když na moskevském turnaji postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry porazil Dmitrije Sitaka, aby poté podlehl Lotyši Andisu Juskovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Trophée des Alpilles 2016, konaném v Saint-Rémy-de-Provence. V závěrečném duelu soutěže zdolal Belgičana Jorise De Loorea.[1][2]

Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře říjnového Kremlin Cupu 2015 v rodné Moskvě, kde po boku krajana Aslana Karaceva přehráli v úvodním kole bělorusko-uzbeckou dvojici Aleksandr Buryj a Denis Istomin. Ve čtvrtfinále však odešli poraženi od páru František Čermák a Radu Albot. Prvním singlovou hlavní soutěží se stal květnový Open de Nice Côte d’Azur 2016, kde prošel kvalifikačním sítem. V dramatické třísetové bitvě úvodního zápasu podlehl Argentinci Guidu Pellovi až v tiebreaku závěrečné sady.

Premiérový kariérní vyhraný zápas na túře ATP dosáhl na travnatém Ricoh Open 2016 v 's-Hertogenboschi, na němž opět postoupil z kvalifikace. V prvním kole na něj uhrál jen čtyři gamy argentinský antukář Horacio Zeballos. Následně skončil na raketě Francouze Adriana Mannarina ve dvou sadách. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v dubnové kvalifikaci Monte-Carlo Rolex Masters 2016, kde jej přehrál nejvýše nasazený Španěl Marcel Granollers.[1]

Bodový zisk ze semifinále bratislavského challengeru Slovak Open 2016, v němž podlehl Rumunu Mariusu Copilovi ve dvou zkrácených hrách, mu zajistil debutový posun do elitní stovky žebříčku ATP, když 14. listopadu 2016 figuroval na 98. místě.[1]

Do premiérového semifinále i finále na okruhu ATP Tour postoupil, jako 99. hráč žebříčku, na lednovém Aircel Chennai Open 2017 v Čennaí, v němž jej přehrál druhý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–4.[4][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017. V úvodním kole však nenašel recept na amerického kvalifikanta Ernesta Escobeda, s nímž odešel poražen po čtyřech setech.[1]

Čtvrtfinále si zahrál na travnatém Ricoh Open 2017, kde vyřadil šestého nasazeného Robina Haaseho a Thanasiho Kokkinakise, než jej zastavil Chorvat Ivo Karlović. Navazující AEGON Championships 2017 znamenal vítězství nad Nicolasem Mahutem a opět Kokkinakisem, aby skončil na raketě turnajové šestky Grigora Dimitrova ve čtvrtfinále. Dobrou formu na travnatém povrchu potvrdil semifinálem na AEGON International 2017 v Eastbourne, v němž podlehl světové čtyřce Novaku Djokovićovi. Ve Wimbledonu 2017 pak v úvodním kole vyřadil třetího hráče světa Stana Wawrinku po čtyřsetovém průběhu. Ve druhé fázi však nestačil po pětisetové bitvě na kvalifikanta Rubena Bemelmanse.[1]

První titul na túře ATP si odvezl jako 21letý z lednového Sydney International 2018, na němž postoupil do hlavní soutěže z kvalifikace. V roli 84. hráče žebříčku si ve finále poradil s 18letým Australanem Alexem de Minaurem, figurujícím na 134. pozici, po třísetovém průběhu.[5] Druhou trofej přidal na srpnovém Winston-Salem Open 2018, kde ve finále zdolal americkou turnajovou osmičku Steva Johnsona po dvousetovém průběhu. Turnajem prošel bez ztráty sady. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu v žebříčku ATP patřila 36. příčka.[6] Třetí sezónní titul vybojoval na říjnovém Rakuten Japan Open Tennis Championships 2018 v Tokiu, kde postoupil do hlavní soutěže opět z kvalifikace. Ve finálovém duelu za 64 minut přehrál japonskou turnajovou trojku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Po dohrání mu nově patřilo 22. místo, čímž se poprvé v kariéře stal ruskou jedničkou.[7]

Do prvního finále v sérii Masters postoupil na montréalském Rogers Cupu 2019 po výhře nad krajanem a světovou osmičkou Karenem Chačanovem. V boji o titul však podlehl obhájci trofeje Rafaelu Nadalovi, který mu dovolil uhrát jen tři hry. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když na 8. místě vystřídal Chačanova.[8] Na navazujícím turnaji, srpnovém Western & Southern Open 2019Cincinnati, v semifinále přehrál světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech. Ve finále pak za 100 minut zdolal 28letou belgickou turnajovou šestnáctku Davida Goffina po dvousetovém průběhu. Pátý singlový titul na túře ATP Tour znamenal první trofej ze série Masters. Navázal tak na finále z předchozích dvou událostí ve Washingtonu a Montréalu, z nichž odešel poražen. Celkově 44. vítězným utkáním se posunul do čela statistik vyhraných zápasů v roce 2019. Získané body mu zajistily debutové zařazení do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. příčce.[9] Čtvrté finále v řadě, a první grandslamové, odehrál na US Open, v němž jej po pětisetové bitvě trvající téměř pět hodin zdolala světová dvojka Rafael Nadal. V celé sérii US Open tak dosáhl zápasovou bilanci 20–3 a bodový zisk jej posunul na 4. místo světové klasifikace.[10]

Na říjnovém Shanghai Rolex Masters 2019 prošel do šestého finále v řadě. V zápase o titul přehrál 22letou německou turnajovou pětku Alexandra Zvereva po dvousetovém průběhu. Pasivní bilanci vzájemných utkání tak snížil na 1–4 a získal druhý masters. Z posledních dvaceti tří zápasů měl bilanci 22–1.[11]

Druhé grandslamové finále si zahrál na Australian Open 2021, v němž nestačil na světovou jedničku Novaka Djokoviće ve třech setech.[12] Na Australian Open se stal prvním ruským finalistou od Marata Safina v roce 2005. Bodový zisk mu zajistil premiérový posun na 3. místo žebříčku ATP před Thiema.[13] Desátou trofej si připsal na březnovém Open 13 Provence 2021 v Marseille. V závěrečném duelu zdolal Francouze Pierra-Huguese Herberta po těsném třísetovém průběhu.[14] Po skončení se poprvé v kariéře posunul na 2. místo žebříčku ATP, kde vystřídal Rafaela Nadala. Po 15 letech se tak světovou dvojkou stal jiný hráč než člen tzv. Velké čtyřky – Federer, Djoković, Nadal či Murray. Naposledy předtím byl takovým tenistou Lleyton Hewitt ve vydání z 18. července 2005.[15][16]

Soukromý život


V roce 2019 se jeho manželkou stala Ruska Darja Medveděvová, pocházející také z Moskvy, která hrála závodní tenis do osmnácti let. [17]

Finále na Grand Slamu


Mužská dvouhra: 2 (0–2)

Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2019 US Open tvrdý Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Finalista 2021 Australian Open tvrdý Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6

Finále na okruhu ATP Tour


Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–2 D)
Turnaj mistrů (1–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (3–1 D)
ATP Tour 500 (1–2 D)
ATP Tour 250 (5–2 D)

Dvouhra: 17 (10–7)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2017 Čennaí, Indie tvrdý Roberto Bautista Agut 3–6, 4–6
Vítěz 1. 13. ledna 2018 Sydney, Austrálie tvrdý Alex de Minaur 1–6, 6–4, 7–5
Vítěz 2. 26. srpna 2018 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Steve Johnson 6–4, 6–4
Vítěz 3. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý Kei Nišikori 6–2, 6–4
Finalista 2. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý Kei Nišikori 4–6, 6–3, 2–6
Vítěz 4. 10. února 2019 Sofie, Bulharsko tvrdý Márton Fucsovics 6–4, 6–3
Finalista 3. 28. dubna 2018 Barcelona, Španělsko antuka Dominic Thiem 4–6, 0–6
Finalista 4. 4. srpna 2019 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Nick Kyrgios 6–7(6–8), 6–7(4–7)
Finalista 5. 11. srpna 2019 Montréal, Kanada tvrdý Rafael Nadal 3–6, 0–6
Vítěz 5. 18. srpna 2019 Cincinnati, Spojené státy tvrdý David Goffin 7–6(7–3), 6–4
Finalista 6. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Rafael Nadal 5–7, 3–6, 7–5, 6–4, 4–6
Vítěz 6. 22. září 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Borna Ćorić 6–3, 6–1
Vítěz 7. 13. října 2019 Šanghaj, Čína tvrdý Alexander Zverev 6–4, 6–1
Vítěz 8. 8. listopadu 2020 Paříž, Francie tvrdý (h) Alexander Zverev 5–7, 6–4, 6–1
Vítěz 9. 22. listopadu 2020 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
Finalista 7. 21. února 2021 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Novak Djoković 5–7, 2–6, 2–6
Vítěz 10. 14. března 2021 Marseille, France tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert 6–4, 6–7(4–7), 6–4

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)


Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2.–7. února 2021
ATP Cup
Melbourne, Austrálie
tvrdý Andrej Rubljov
Aslan Karacev
Jevgenij Donskoj
Matteo Berrettini
Fabio Fognini
Simone Bolelli
Andrea Vavassori
Vincenzo Santopadre
2–0

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures


Legenda
Challengery (1–1 D)
Futures (4–0 D; 4–6 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Gianluca Mager 3–6, 6–2, 6–2
Vítěz 2. 12. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Tom Jomby 6–4, 6–0
Vítěz 3. 30. května 2015 Moskva, Rusko antuka Ivan Gachov 6–4, 6–1
Vítěz 4. 20. února 2016 Trimbach, Švýcarsko koberec (h) Adrien Bossel 6–1, 6–3
Finalista 1. 13. srpna 2016 Portorož, Slovinsko tvrdý Florian Mayer 1–6, 2–6
Vítěz 5. 11. září 2016 Saint-Rémy-de-Provence, Francie tvrdý Joris De Loore 6–3, 6–3

Čtyřhra: 10 (4–6)

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2. srpna 2014 Telavi, Gruzie antuka Florent Diep Emanuele Molina
Riccardo Sinicropi
6–1, 4–6, [10–3]
Vítěz 12. září 2014 Mylhúzy, Francie tvrdý (h) Karen Chačanov Olivier Charroin
Elie Rousset
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Finalista 31. ledna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Alexandar Lazov Riccardo Ghedin
Claudio Grassi
6–4, 6–7(2–7), [4–10]
Finalista 7. února 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Alexandar Lazov Peter Heller
Dominic Weidinger
3–6, 3–6
Finalista 11. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Remy Chala Anis Ghorbel
Vasko Mladenov
6–4, 1–6, [9–11]
Vítěz 1. května 2015 Grasse, Francie antuka Julien Dubail Maxime Chazal
Jérôme Inzerillo
6–4, 6–4
Finalista 19. června 2015 Kazaň, Rusko antuka Vladimir Užilovskij Maxim Dubarenco
Vladyslav Manafov
3–6, 6–4, [6–10]
Finalista 17. července 2015 Saint-Gervais-les-Bains, Francie antuka Čang Č'-čen Caio Silva
Ricardo Urzua-Rivera
6–7(4–7), 1–6
Finalista 21. srpna 2015 Minsk, Bělorusko tvrdý Čang Č'-čen Jegor Gerasimov
Ilja Ivaška
1–6, 3–6
Vítěz 5. března 2016 Lille, Francie tvrdý (h) Denis Macukjevič David Pel
Antal van der Duim
7–6(7–5), 4–6, [11–9]

Odkazy


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniil Medvedev na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Daniil Medveděv na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. března 2021
  2. a b c Daniil Medveděv na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. března 2021
  3. Daniil Medveděv na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 15. března 2021
  4. Petr Pokorný. Bautista ve finále v Čennaí porazil ruského mladíka Medvěděva [online]. Tenisportal.cz, 2017-01-08 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online . (česky)
  5. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medvěděv v Sydney otočil finále proti De Minaurovi a je poprvé šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online .
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv ve Winston Salemu neztratil ani set a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-26 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online .
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv poprvé vyhrál turnaj ATP 500. V Tokiu si poradil i s Nišikorim [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-07 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online .
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal smetl Medveděva a popáté ovládl Rogers Cup. Z Masters má 35. titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-12 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online .
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Rozjetý Medveděv si v Cincinnati došel pro první titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-19 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online .
  10. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Nadal v pětisetové bitvě přemohl Medveděva, počtvrté ovládl US Open a má 19 grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2019-09-09 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online .
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Medveděv vyhrál Masters v Šanghaji. Ve finále na pátý pokus porazil Zvereva [online]. TenisPortal.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online .
  12. Dominant Novak Djokovic Seals Historic Ninth Australian Open Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online . (anglicky)
  13. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. 9 finále, 9 výher. Djokovič v Melbourne přehrál Medveděva a slaví 18. grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online .
  14. Daniil Medvedev Ends Pierre-Hugues Herbert’s Run, Earns 10th Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-03-14 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online . (anglicky)
  15. Medvedev set to become world No 2 and break 15-year record in men's tennis [online]. news.co.uk, 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online . (anglicky)
  16. Daniil Medvedev to end 'Big Four' rankings domination by nudging ahead of Rafael Nadal. www.timesnownews.com [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online . (anglicky)
  17. Who is Daniil Medvedev's Wife Daria Medvedeva? [online]. www.essentiallysports.com, 2019-12-21 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online . (anglicky)

Externí odkazy










Kategorie: Ruští tenisté | Narození v Moskvě | Narození 1996 | Narození 11. února




Poslední aktualizace: 12.06.2021 10:15:21 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.