Digitální propast


Digitální propast (též jako digitální rozdělení, anglicky digital gap nebo digital divide) vyjadřuje propast mezi těmi, kteří disponují přístupem k technologiím (jako je internet), a těmi, kteří tento přístup nemají.[1] Jedná se o ekonomickou a sociální nerovnost mezi skupinami osob v dané populaci, která úzce souvisí s přístupem, užitím a znalostí informačních a komunikačních technologií (ICT). Pojem je rozšířením obecného pojmu ze sedmdesátých let 20. století vědomostní propast.

Jan van Dijk ve své knize The Network Society (původní nizozemské vydání z roku 1991) představil koncept síťové společnosti a tento koncept rozšířil pojmem digitální propast v knize The Deepening Divide, Inequality in the Information Society (2005).[2][3] Přenesl pozornost od fyzických bariér komunikace k rozdílům ve schopnostech a dovednostech uživatelů (mediální gramotnost, informační gramotnost). Jasný původ termínů však není zcela jistý.[4]

Digitální propast v různých státech se může vztahovat k jednotlivcům, domácnostem či k obchodním a geografickým oblastem, obvykle na rozdílných úrovních v socioekonomických nebo jiných demografických kategoriích. Propast mezi různými zeměmi a regiony světa je označována jako globální digitální propast, a to z hlediska technologické vyspělosti rozvojových a rozvinutých zemí v mezinárodním měřítku. Propast vzniká i mezi jednotlivými generacemi, kdy mladší lidé rychleji přijímají do běžného života elektronické technologie rychleji než generace seniorů.[1]

Obsah

Globální digitální propast


Řada autorů se zmiňuje také o globální digitální propasti (global digital divide), která existuje na státní úrovni. Světové mezinárodní organizace jako UNESCO, Evropská unie a OECD na tento problém ustavičně poukazují.[6][7] Průzkumy týkající se rozšíření internetu po světě naznačují velké rozdíly mezi jednotlivými světovými regiony. Vede Severní Amerika a západní Evropa s Austrálií. Západní země vlastní většinu informačních technologií a prostředků. Přes internet se zde operuje s obrovským množstvím kapitálu a finančních toků a tento objem se pořád zvyšuje. Naopak země třetího světa jsou na tom o poznání hůře, velká část obyvatel například zatím vůbec do kontaktu s technologiemi ani neměla možnost přijít nebo jen velmi omezeně (např. i kontakt s televizí, telefonem atd.). Nejpomaleji se pokrok rozmáhá v Africe, hlavně v subsaharských zemích.[8]

Okolnosti vzniku digitální propasti


Okolnosti vzniku digitální propasti souvisí s ekonomickým rozvojem země. Ale kromě ekonomického rozvoje záleží také na lidském kapitálu, výši poplatků za internet, technickém vybavení a také na technických dovednostech, na úrovni vzdělání a jazykových znalostech. Přístup k internetu a práce s ním se liší také v souvislosti s povoláním, vzděláním, pohlavím a věkem (např. nižší míra využití internetu manuálně pracujícími). Použití technologií je vzájemně propojené. Takže tam, kde například není běžně rozšířený ani telefon, bychom těžko hledali rozšířené připojení k internetu. Chudé země, které jsou vyloučeny z informačních a komunikačních toků internetu, většinou ani nedisponují širokým rozšířením masových médií jako televize nebo tištěná média.

Rozdíly tak mohou vznikat mezi občany vyspělých průmyslových států a mezi občany zemí třetího světa, kde je možnost přístupu k internetu minimální. V lokálním měřítku pak nastávají rozdíly mezi více a méně vzdělanými lidmi, mezi lépe a hůře finančně zajištěnými atd. Internet tak může působit jako nástroj pro vytváření sociální nerovnosti. Lidé, kteří jeho služby využívají, těží z jeho pozitiv. Mohou přes něj nakupovat, komunikovat, číst zprávy nebo třeba platit v bance. V době, kdy je email samozřejmostí, se mnoho služeb přesouvá na síť. Ti, kteří internet nemají nebo ho neumí používat, přicházejí o řadu možností, což je znevýhodňuje. Fenomén digitální propasti tak může způsobit jejich vyloučeni ze společnosti.[9]

Vývoj a řešení problému


Pesimisté se domnívají, že nové technologie sociální situaci nevyřeší, že mají spíše tendenci kopírovat sociální nerovnost a posilovat status quo. Podle názoru optimistů se tento rozdíl srovná postupně časem, je to tedy dočasná záležitost.[10][11] Kyberoptimisté věří, že alespoň v ekonomicky vyspělých zemích se tato propast rozplyne.[12]

Odkazy


Reference

  1. a b Slovník žurnalistiky : výklad pojmů a teorie oboru. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9788024637693, ISBN 8024637693. OCLC 1023801583 S. 66.
  2. Van Dijk, Jan. The Network Society: Social Aspects of New Media. 2. vydání. London: SAGE Publications, 2006. ISBN 1-4129-0868-X. Dostupné také online z: http://m.friendfeed-media.com/7392e7f75369435f86fd59e00cd043297ab2f8be Archivováno 26. 5. 2014 na Wayback Machine
  3. Van Dijk, Jan. The Deepening Divide: Inequality in the Information Society. London: SAGE Publications, 2005. ISBN 1-4129-0403-X.
  4. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. vyd. V Praze: Karolinum 195 s. s. ISBN 9788024616841, ISBN 802461684X. OCLC 641494854 S. 64.
  5. "Percentage of Individuals using the Internet 2000-2012" , International Telecommunications Union (Geneva), červen 2013.
  6. OECD. Understanding the Digital Divide [online]. Francie: OECD Publications, 2005. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/38/57/1888451.pdf
  7. Juhász, Lilla. The information strategy of the European Union. In: Pintér, Róbert (ed.). Information Society: From Theory to Political Practice. Budapest: Gondolat Kiadó, 2008, s. 132.
  8. Norris, Pippa. Digital Divide. Cambridge: Cambridge University Press, 2001.
  9. Crossman, Ashley. Sociology Of The Internet. About.com. [Online] http://sociology.about.com/od/Disciplines/a/Sociology-Of-Internet.htm
  10. DiMaggio, Paul; Hargittai, Eszter. From 'Digital Divide' to 'Digital Inequality': Studying Internet as Penetration Increases. (Working Paper #15). Princeton: Center for Arts and Cultural Policy Studies, 2001.
  11. Selwyn, Neil. Reconsidering political and popular understandings of the digital divide. In: New Media and Society. London: SAGE Publications, 2004, Vol. 6 (3), s. 341-362.
  12. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. vyd. V Praze: Karolinum 195 s. s. ISBN 9788024616841, ISBN 802461684X. OCLC 641494854 S. 66.

Externí odkazy










Kategorie: Informační technologie | Informační gramotnost | Informační společnost | Mediální studia




Poslední aktualizace: 19.02.2021 09:50:39 CET

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.