Jezdectvo, jízda nebo též kavalerie jsou oddíly vojáků bojujících na koních, v minulosti se též ojediněle využívalo velbloudů či slonů. Jezdectvo tvořilo od starověku až do počátku 30. let 20. století významnou součást většiny armád. Jednalo se o nejprestižnější jednotky, kde většinou sloužila šlechta a příslušníci králova dvoru. V moderní době bylo většinou nahrazeno motorizovanými jednotkami.
Proti pěchotě se vyznačuje vysokou rychlostí přesunů po bojišti i mimo ně. Nevýhodou je naopak vyšší cena, nutnost zaopatřovat potravu a péči koním, větší nápadnost a s ní související větší zranitelnost střelnými zbraněmi a nižší prostupnost některými druhy terénu (hory, lesy). Proto málokdy v historii existovaly čistě jezdecké armády. (Velké jízdní armády měli např. Mongolové.)
Před zavedením jízdy na koni se koně ve vojenství používali pouze k tažení Válečných vozů. [1] S postupem času válečné vozy začínaly mizet a byly nahrazovány jezdci na koních. Poslední zaznamenané použití válečných vozů v boji nastalo v Bitvě u Telamonu roku 225 př. n. l.[2] Jezdecké oddíly se staly na Blízkém východě běžnými až po roce 900 př. n. l. [3]
Na obrázku vpravo jsou vyobrazeny jednotky asyrského jezdectva kolem roku 860 př. n. l. V této době nepoužívali sedla ani ostruhy, což jízdu značně komplikovalo. Asyřané jezdili ve dvojicích, kde vedoucí jezdec řídil oba koně, zatímco druhý byl specializovaný střelec.[3]
Řekové obecně používali více pěchoty než jízdy. Jejich jezdectvo bylo tvořeno výhradně muži, kteří si mohli drahé válečné koně dovolit. Jezdci nosili kopí či oštěpy a nepoužívali štíty či brnění.[2]
Makedoňané také měli elitní jednotky kavalerie, nazývané hetairoi, kterým velel přímo král. Za Alexandra Makedonského dosahoval počet hetairoi počtu 1800 mužů.[4]
Alexandr Makedonský měl ve svém vojsku také thesálské jezdce, kteří byli pravděpodobně nejlepším jezdectvem v Řecku, v makedonské armádě však zastávali pouze vedlejší roli.[4]
Za Karla Velikého se začali objevovat rytíři, tedy dobře vyzbrojení příslušníci těžké jízdy. Zpočátku bylo rytířství převážně spojováno s vlastněním správné výzbroje a koněm, avšak s časem si získalo vlastní mravní kodex a výsady.
Výchova rytíře začínala již v útlém věku a rytíři byli elitními jednotkami, tedy tvořili jen malou část středověkých armád. Proto se používali hlavně pro Šokové útoky, tedy ofensivní manévry s cílem narušit nepřítelovu sebedůvěru, vytvořit psychologický nátlak a donutit ho k ústupu.
S rozvojem střelných zbraní začali rytíři v plátovém brnění ztrácet účinnost, a v kombinaci s délkou výcviku a náklady na výzbroj rytíři jako těžká kavalerie vymizeli.[5][6]
[cit. 2020-07-25]. (anglicky)
[cit. 2020-08-02]. DOI 10.1093/oxfordhb/9780195304657.001.0001 .
. (anglicky)
. (anglicky)
