Kompaktní disk - cs.LinkFang.org

Kompaktní disk


Kompaktní disk
Logo CD
Základní informace
Typ média Optický disk
Kapacita Typicky 700 MiB (až 80 minut audia)
Způsob čtení Polovodičový laser o vlnové délce 780 nm, 1200 Kib/s
Vyvíjeno
společností
Philips, Sony
Použití Ukládání dat, audia, videa

Kompaktní disk (obvykle nazývaný hovorově cédéčko podle zkratky anglického názvu compact disc; zřídka také podle anglického hláskování jako sídý) je optický disk určený pro ukládání digitálních dat. Data jsou uložena ve stopě na jedné dlouhé spirále začínající ve středu média, která se postupně rozvíjí až k jeho okraji. Stopa může obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. audio CD) nebo (počítačem čitelná) data (CD-ROM). Příčný odstup stopy ve spirále je 1,6 μm. Pro čtení kompaktních disků se používá laserové světlo s vlnovou délkou 785 nm.

Na rozdíl od většiny diskových zařízení (pružné disky, pevné disky, ZIP disky, magnetooptické disky apod.) nejsou data ukládána do soustředných kružnic, ale do jedné dlouhé spirály podobně jako na gramofonové desce. Spirála začíná u středu média a rozvíjí se postupně až k jeho okraji. Záznam (spirála dat) je přístupný pouze ze spodní strany disku, tj. záznam na CD je jednostranný. Délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní. Existují ale výjimky, například herní konzole Nintendo GameCube nečte disky (tedy MiniDVD o velikosti 8 cm) od středu jako u normálních disků, ale od vnějšího kraje – tím chtělo Nintendo ztížit práci pirátům.

Běžné CD má průměr 12 cm, existuje ale i menší varianta o průměru 8 cm (občas se vyskytují i verze seříznuté na formát vizitky). Disk má tloušťku 1,2 mm. Avšak na disk se zapisuje pouze od 23 mm do 58 mm poloměru.

Různé formáty CD byly postupně specifikovány ve standardech, označovaných anglicky jako „knihy“ různých barev:

Pro data na médiu se obvykle používá souborový systém ISO 9660. V případě CD-RW medií s přímým zápisem (packet writing) se může použít i novější formát UDF.

Médium, ze kterého je možno nabootovat nejen jádro, ale celý operační systém včetně aplikací (a které tedy nevyžaduje, aby byl zmíněný operační systém na daném počítači nainstalován), se nazývá Live CD.

Obsah

Audio CD


Audio CD je nejstarším formátem CD. Pro záznam zvuku na audio CD se používá vzorkovací frekvence 44,1 kHz a 16bitový stereofonní záznam bez komprese (viz PCM). V této podobě zabere jedna minuta holého zvukového záznamu 44100 × 16 × 2 × 60 ÷ 8 = 10 584 000 bajtů. Tato data jsou totiž navíc zabezpečena protichybovým kódováním FEC (Forward Error Correction), díky kterému je přehrávač schopen určité množství chyb, způsobených např. poškozeným CD, opravit. Tento systém je označován jako COMPACT DISC DIGITAL AUDIO (CDDA)

K jednoznačné identifikaci alba slouží kód UPC (anglicky Universal Product Code). Jako identifikátor hudebních skladeb se používá kód ISRC (anglicky International Standard Recording Code), ten se skládá z 12 znaků a je přidělován místní registrační autoritou.

V souvislosti se systémem kompaktního disku jako audionosiče se u něj uvádějí také základní technická data o záznamu, střihu i výsledném záznamu. Jsou uváděna těmito zkratkami:

Historie


Kompaktní disk vyvinuly roku 1979 firmy Sony a Philips jako způsob věrného uchovávání a reprodukce hudby. Původně se na ně měl vejít zvukový záznam v délce 60 minut (délka analogového dlouhohrajícího „elpíčka“), ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na jedno CD vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. Dnes jsou CD nejčastěji osmdesátiminutová, ale existují i varianty s délkou devadesát a devadesát devět minut. Disky delší než 80 minut však nemusí být čitelné na všech přehrávačích. Někteří výrobci přehrávačů a počítačových mechanik dokonce v uživatelských manuálech varují před možným poškozením zařízení při použití těchto nadstandardně dlouhých médií.

Historicky první album vyrobené ve formě kompaktního disku bylo The Visitors od skupiny ABBA, a to 17. srpna 1982.[1] Na přelomu 80. a 90. let spolu s klesající cenou přehrávačů a disků kompaktní disk na nějaký čas vytlačil předtím rozšířené dlouhohrající gramofonové desky s analogovým záznamem zvuku, tzv. „elpíčka“ (z anglické zkratky LP, long play). V posledních letech se audiofilové k LP vracejí. Značně k tomu přispěly i problémy s nekvalitním masteringem některých CD titulů, problém DR apod.

CD se také brzy začala používat ve světě počítačů jako obecné datové médium, s kapacitou původně 656 MB (74minutová), dnes nejčastěji 700 MB (ve skutečnosti se na ně vejde 701 nebo 702 MB – 80minutová). Menší osmicentimetrové disky mají kapacitu 184–210 MB, tzn. 21–24 minut. Na CD se dají ukládat i informace v podobě referátů, prezentací, tabulek, atd. CD-ROM zařízení na čtení CD, jehož autory byly firmy Philips a Sony, je určeno pouze ke čtení informací. Dovoluje uložení až 650 MB programů a dat.

CD-formát začíná být vytlačován diskem DVD, s jeho klesající cenou a klesající cenou rekordérů. DVD disk je přímým pokračovatelem CD nejen svojí vnější podobou (CD je od DVD laickým pohledem prakticky nerozeznatelné), ale i digitální technologií záznamu dat. Kapacita běžných DVD je oproti klasickému CD zhruba šestinásobná. Životnost zapisovatelného (CD-R) media se udává v průměru asi 8 let. Životnost lisovaných CD je teoreticky neomezená.

Výroba v ČSSR


V ČSSR začaly být kompaktní disky poprvé vyráběny v Gramofonových závodech v Loděnici u Berouna v roce 1989, a to jako v první zemi ze států RVHP. Slavnostního zahájení výroby 13. července tohoto roku se účastnil i generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.[2]

Odkazy


Reference

  1. And 25 Years Ago Philips Introduced the CD [online]. GeekZone [cit. 2008-01-11]. Dostupné online .
  2. https://www.facebook.com/znovu89/photos/a.666932976683715/750952734948405/?type=3, navštíveno 14. července 2020.

Související články

Externí odkazy










Kategorie: Datové nosiče | Hudební nosiče | Digitální audio




Poslední aktualizace: 19.02.2021 10:17:21 CET

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-by-sa-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.