Labe


Tento článek je o řece. Další významy jsou uvedeny na stránce Labe (rozcestník).
Labe
Základní informace
Délka toku1094 km
Plocha povodí148 268 km²
Průměrný průtoku ústí do Severního moře 870 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-01-01-001
Pramen
Ústí
Protéká
Česko (Královéhradecký, Pardubický, Středočeský, Ústecký kraj), Německo (Sasko, Braniborsko, Sasko-Anhaltsko, Dolní Sasko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Šlesvicko-Holštýnsko, Hamburk)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře
povodí Labe (Německo 65,54 %, Česko 33,68 %, Rakousko 0,62 %, Polsko 0,16 %)[1]
Geodata
OpenStreetMapOSM , WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Labe (střední rod; německy Elbe, ženský rod) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je 1094 km dlouhé (v Česku 370,74 km) a jeho povodí má rozlohu 148 268 km² (v Česku 49 933 km²).[1] Na soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od pramene kratší, přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.

Obsah

Etymologie


K etymologii novější literatura (Bichlmeier a Blažek, 2014) uvádí, že úvahy o původu hydronyma lze shrnout do tří okruhů podle jazykového určení předpokládaného zdroje: zdroj germánský, keltský a staroevropský. Autoři uvádějí, že než řadit Labe ke germánskému zdroji kvůli staroseverskému elfr, islandskému elfur, faerskému elfur/elva, norskému a dánskému elv, švédskému älv, to vše ve významu „řeka“, ve švédském dialektu älv ve významu „zahloubené koryto řeky“ či älve „příkrý říční břeh“ a středoněmeckému elve „koryto řeky“, je pravděpodobnější, že došlo ke změně propria v apelativum, viz scholie (přídavky) k dílu Adama z Brém z 11. století, kde se mluví o řece Albiae Saxonum: „Gothelba fluvius a Nordmannis Gothiam separat magnitudine non impar est Albiae Saxonum, unde ille nomen sortitur.“ – v překladu Libuše Hrabové: „Řeka Gothelba [dnes Göta Älv] dělí Gothii od Norska. Mohutností se rovná saskému Labi, od něhož pochází i její jméno.“ O zdroji keltském uvádějí, že předgermánské hydronymum Labe nenese rysy charakteristické pouze pro keltské jazyky. Obdobná říční jména se vyskytují nejen na územích obývaných kdysi Kelty, ale i daleko za jejich hranicemi.[2]
Slované se s hydronymem Labe seznámili nejdříve během 6. století. Západoslovanské formy jako polabské Labi, hornolužické Łobjo, dolnolužické Łobje, staročeské Labě, české Labe odrážejí výchozí praformu *Olbъji (v genitivu *Olbъję). Podle Bichlmeiera a Blažka lze odtud spekulovat, že v době kontaktu v západogermánských dialektech tehdejších obyvatel v povodí Labe mělo hydronymum zřejmě podobu *Albī, v genitivu *Alb(i)jōz. Zhruba mezi roky 750 a 850 získalo hydronymum na západoslovanské půdě podobu Labъji (v genitivu Labъję).[2]
Z hlediska sémantické typologie jsou možné dva výklady pojmenování řeky: „bílá“ nebo „pomalá“, přičemž autoři považují za přesvědčivější „bílá“.[2]
Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není ženského rodu.[3]

Kilometráž


Kilometráž Labe vznikla v 19. století, kdy Vltava byla staničena po proudu. Labe bylo bráno jako navazující vodní cesta a od Mělníka po proudu bylo staničeno od nuly, úsek Labe nad soutokem byl využíván v podstatě jen k zámku v Obříství.[3] Ve 30. letech 20. století pokračovalo splavňování středního Labe, a aby nemusel být přeznačován úsek pod Mělníkem, bylo střední Labe značeno rovněž od Mělníka, ale proti proudu – roku 1938 bylo staničení vyznačeno až do Kolína.[3] Teprve poté bylo otočeno i staničení Vltavy do směru proti proudu, čímž se soutok u Mělníka stal nulovým bodem již třetího úseku.[3]

Na českém úseku Labe se do roku 2008 používalo pět různých kilometráží, které se rozlišují názvy nejstarší, plavební, jednotná říční, administrativní a digitální.[4]

Plavební kanály mají svou vlastní kilometráž, která je vedena od špičky ostrova směrem proti toku řeky a zpravidla vyznačena i v terénu, obvykle betonovými pásky v břehovém opevnění.[4]

Průběh toku


Česko

Pramen

Pramení v nadmořské výšce 1387 m v rašeliništi na Labské louce, v těsném sousedství státní hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu.

Horní tok

Mezi městy Špindlerův Mlýn a Vrchlabí protéká úzkou Labskou soutěskou, víceméně jižním směrem. Od Vrchlabí po Jaroměř je charakter krajiny podhorský a řeka teče směrem jihovýchodním. Významnějšími přítoky na tomto horním toku jsou jen Bílé Labe, Malé Labe, Čistá a Pilníkovský potok (všechny levostranné). Nedaleko Dvora Králové nad Labem se nachází přehrada Les Království, pozoruhodná zejména stylovým stavebním provedením.

Jaroměři se v nadmořské výšce 260 m do Labe zleva vlévá řeka Úpa a nedaleko pod ní, u Josefova, řeka Metuje. Údolí řeky se výrazně rozšiřuje a až po soutok s Ohří u Litoměřic se obecně nazývá Polabím. Dalšími levými přítoky jsou OrliceHradci Králové (ve městě pozoruhodná secesní vodní elektrárna s mostem a oblíbené Jiráskovy sady s přeneseným roubeným kostelíkem z východního Slovenska), Loučná u Sezemic nedaleko Kunětické hory a Chrudimka v Pardubicích. Od Jaroměře do Pardubic sleduje tok řeky Labe obecně jižní směr. V Pardubicích se řeka stáčí k západu a tímto směrem pokračuje až do Kolína, kde opět mění směr k severozápadu. Tímto směrem se pak obecně ubírá až k Ústí nad Labem.

Od Chvaletic, kde je přístav, původně sloužící dovozu paliva pro místní uhelnou elektrárnu, je řeka výrazně regulována. Mezi Pardubicemi a Mělníkem též přibírá několik menších levostranných přítoků: Doubravu u Záboří nad Labem; Klejnárku u Starého Kolína; Výrovku nedaleko Nymburka; a Výmolu před Čelákovicemi. Prvním významným pravostranným přítokem Labe je u Poděbrad řeka Cidlina. U tohoto soutoku se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha).

V Nymburce se do Labe zprava vlévá říčka Mrlina, jež kolem centra města tvoří oblouk připomínající vodní příkop a jež chránila zdejší původní slovanskou osadu Ústí (Usk). Při soutoku s pravostrannou Jizerou poblíž Staré Boleslavi se prostírají rozsáhlé lesy, v nichž leží i jeden ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu, vodárenský komplex Káraný, v provozu od roku 1911. Kromě soutoku Labe s Vltavou se v okolí Mělníka vlévají též dva pravostranné přítoky regionálního, především turistického a vodárenského významu: říčky Pšovka (protéká Kokořínským dolem a tvoří osu Kokořínsko) a Liběchovka. Obě říčky tvoří výrazná hluboká údolí s rozsáhlými luhy.

Širé a úrodné Polabí uzavírá soutok Labe s Ohří proti Litoměřicím. Od Lovosic se Labe noří do hlubokého kaňonu, zvaného Česká brána (Porta Bohemica), jež prochází napříč Českým středohořím. Zde, konkrétně u Libochovan, je Labe na území Česka nejširší – až 320 m. V Ústí nad Labem řeka přibírá levostranný přítok Bílinu; v Děčíně zprava Ploučnici a v Hřensku zprava Kamenici. Poměrně úzkým a sevřeným údolím pak pokračuje až ke státní hranici s Německem u Hřenska, jež je nejníže položeným bodem Česka (115 metrů nad mořem). Území Česka Labe opouští hlubokou roklí tvořenou Labskými pískovci.

Německo

Na německé straně Labe pokračuje údolím Saského Švýcarska přes Pirnu severozápadním směrem. Od Pirny se Labská kotlina začíná rozšiřovat, řeka protéká Drážďany, kde je široká 100 až 150 m, Míšní a dále na své cestě vstupem do Severoněmecké nížiny vytváří četné meandry, které takto formují tok až k Hamburku. Labe protéká městy Torgau, Dessau. V této části se do Labe vlévají její nejmohutnější levostranné přítoky, Mulda a Sála. Severně od Magdeburgu se Labe pravostranně propojuje plavebním kanálem s Havolou, dále teče několik desítek km severním směrem, který se po pravostranném soutoku s Havolou opět mění na severozápadní.

Za městem Wittenberge tvořila řeka na dvou místech střeženou hranici mezi bývalým Východním a Západním Německem. Těsně před Hamburkem se řeka rozděluje na Severní Labe, protékající přes hamburský přístav a Jižní Labe, které se přístavu vyhýbá a umožňuje tak snadnější proplutí lodí přes město. Labe pak pokračuje dále na severozápad a jeho koryto široké 300 až 500 m se ještě více rozšiřuje až přechází v estuár. Poslední pravostrannou spojkou je plavební kanál, vedoucí přes Kiel do Baltského moře. U přístavu Cuxhaven ústí Labe do Severního moře. Estuár je dlouhý zhruba 100 km a dosahuje šířky 17 km.[6][7]

Přítoky

Významná města na Labi

Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Hostinné, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Přelouč, Kolín, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Čelákovice, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Neratovice, Mělník, Štětí, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín, Bad Schandau, Pirna, Drážďany, Míšeň, Torgau, Lutherstadt Wittenberg, Dessau, Magdeburg, Wittenberge, Hamburk, Cuxhaven

Významné obce na Labi

Dolní Branná, Kunčice nad Labem, Prosečné, Dolní Olešnice, Chotěvice, Mostek, Dolní Brusnice Nemojov, Bílá Třemešná, Choustníkovo Hradiště, Stanovice, Kuks, Slotov, Heřmanice, Hořenice, Rasošky, Holohlavy, Číbuz, Lochenice, Předměřice nad Labem, Vysoká nad Labem, Opatovice nad Labem, Bukovina nad Labem, Čeperka, Hrobice, Dříteč, Němčice nad Labem, Kunětice, Staré Hradiště, Srnojedy, Rybitví, Černá u Bohdanče, Živanice, Valy, Břehy, Semín, Řečany nad Labem, Kladruby nad Labem, Trnávka, Selmice, Labské Chrčice, Kojice, Záboří nad Labem, Veletov, Konárovice, Starý Kolín, Tři Dvory, Nová Ves I, Veltruby, Pňov-Předhradí, Velký Osek, Oseček, Libice nad Cidlinou, Kovanice, Písty, Kostomlátky, Sadská, Hradištko, Kostomlaty nad Labem, Ostrá, Semice, Přerov nad Labem, Káraný, Nový Vestec, Zápy, Borek, Záryby, Křenek, Tišice, Libiš, Tuhaň, Obříství, Dolní Beřkovice, Liběchov, Horní Počaply, Račice, Záluží, Kyškovice, Dobříň, Vědomice, Černěves, Židovice, Hrobce, Chodouny, Libotenice, Nučničky, Křešice, Počaply, Terezín, Mlékojedy, Žalhostice, Píšťany, Lhotka nad Labem, Malé Žernoseky, Velké Žernoseky, Libochovany, Prackovice nad Labem, Dolní Zálezly, Velké Březno, Povrly, Malé Březno, Těchlovice, Dobkovice, Malšovice, Ludvíkovice, Hřensko

Vodní díla

České horní Labe

(V závorce uvedena kilometráž od Mělníka, bez závorky od státní hranice.)

České střední Labe

Související informace naleznete také v článcích Splavnění Labe z Chvaletic do Pardubic a Střední Labe (vodní cesta).

(Uvedena Evropská kilometráž s nulou při ústí Labe do Severního moře, v závorce uvedena kilometráž od státní hranice a od Mělníka.)

České dolní Labe

(Uvedena Evropská kilometráž s nulou při ústí Labe do Severního moře, v závorkách kilometráž od Mělníka ve směru po proudu.)

Německé Labe

(Uvedena kilometráž od Státní hranice s ČR po proudu.)

Vodní režim


Nejvyšších vodních stavů dosahuje na jaře, což způsobuje tající sníh. V létě hladina klesá, přičemž dešťové srážky mohou v tomto období způsobit náhlé vzestupy hladiny. Po zbývající část roku je úroveň hladiny vyšší. Průměrný průtok vody na česko-německé hranici činí 311 m3/s−1 a na dolním toku (ve vodoměrné stanici Neu Darchau) 711 m3/s−1.[8] Mořský příliv se projevuje do vzdálenosti 141,8 km proti toku.[8] Kolísání hladiny řeky v jejím slapovém úseku a v důsledku vzdutí následkem silného větru může dosáhnout až 9 metrů.[9] Zámrz na úsecích řeky Labe ovlivňuje mj. teplotní průběh, velikost odtoku a využívání toku pro lodní dopravu, přičemž proti proudu toku počet dní zámrzu klesá.[10]

Tabulka průtoků na českém území
místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Špindlerův Mlýn[11] 358,90 61,16 km² 2,1 m³/s 175 m³/s
Dolní Olešnice[12] 326,80 299,59 km² 6,1 m³/s 301 m³/s
Bílá Třemešná[13] 316,40 532,01 km² 8,3 m³/s 294 m³/s
Němčice[14] 253,30 4300,51 km² 46,2 m³/s 793 m³/s
Přelouč[15] 224,20 6435,02 km² 56,4 m³/s 956 m³/s
Nymburk[16] 168,40 9724,30 km² 71,8 m³/s 1150 m³/s
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav[17] 137,90 13109,19 km² 99,3 m³/s 1390 m³/s
Mělník[18] 109,50 41837,98 km² 252,0 m³/s 4150 m³/s
Ústí nad Labem[19] 39,25 48540,85 km² 293,0 m³/s 4290 m³/s

Vodní doprava


Vodní doprava na Labi a Vltavě je doložena již od doby bronzové.[3] Rozvoj moderní vodní dopravy nastal v 18. století. Roku 1764 zřídila rakouská vláda plavební komisi, roku 1766 plavební fond a v roce 1770 Plavební vodní ředitelství, z nějž se později vyvinulo Ředitelství vodních cest.[3] Roku 1777 vydala císařovna Marie Terezie Navigační patent, který nadřadil plavbu jiným způsobům využívání řeky, vyhlásil splavné toky za majetek státu, čímž stát zavázal k nesení nákladů za rozvoj a údržbu vodních cest.[3] V Děčíně v Rozbělesích vznikl roku 1857 ochranný přístav.[3] V letech 1897–1913 byla budována soustava zdymadel na Vltavě i Labi a laterální plavební kanál u Hořína; byla založena „Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách“.[3] 11. června 1901 byl přijat říšský Vodocestný zákon, který umožnil kanalizovat Labe z Mělníka ke Střekovu a splavnit Labe z Mělníka do Brandýsa nad Labem.[3] V plánech pokračovalo i Československo, které roku 1936 dokončilo zdymadlo u Střekova.[3]

Smlouvou z Versailles se stala plavba na Labi předmětem mezinárodní Labské komise, se sídlem v Drážďanech. Statut Komise byl podepsán v Drážďanech 22. února 1922. Články 363 a 364 Versaillské smlouvy,[20] bylo Československo oprávněno k pronájmu vlastního přístavního pásma, Moldauhafen v Hamburku. Nájemní smlouva s Německem byla, pod dohledem Spojeného království, podepsána dne 14. února 1929 a skončí v roce 2028; od roku 1993 drží Česko právní postavení bývalého Československa.

Pro vodní dopravu je Labe splavné od ústí do Severního moře po Přelouč v celkové délce 950 km, přičemž je připravováno průběžné splavnění o dalších 24 km až do Pardubic.

Do Hamburku je splavné pro námořní lodě, po odbočení Labského laterálního průplavu je kanalizovaným tokem třídy VIb mezinárodní klasifikace vnitrozemských vodních cest. Dále proti proudu je většina jeho toku regulována, od Ústí nad Labem kanalizována. Po Mělník se jedná o vodní cestou třídy Va a po Přelouč resp. Pardubice pak vodní cestou třídy IV. Systémem kanálů je spojené s Baltským mořem, Rýnem, Vezerou, Emží a Odrou.

Labe je jedinou spojnicí českých vodních cest vltavsko-labského systému se sítí evropských vodních cest a vzhledem k tomu, že je na základě plavebních akt z roku 1821 z Mělníka po ústí do moře prohlášeno za mezinárodní vodní cestu se svobodným přístupem plavidel všech národností, je naší jedinou svobodnou spojnicí s mořem a prostřednictvím jeho mezinárodních vod prakticky s celým světem. Díky tomu je možno z Česka vyvážet a do nich dovážet zboží nezatížené přepravními poplatky cizích států, na jejichž výši nemá Česko vliv. Tím labská plavba pouhou svou existencí funguje jako regulátor ceny českého exportu a importu a tím přispívá ke konkurenceschopnosti české ekonomiky.

Kvůli prudké změně sklonu dna u Dolního Žlebu pod Děčínem má český regulovaný úsek mnohem horší plavební podmínky než zbytek toku, což způsobuje nespolehlivost vodní dopravy kvůli dlouhým obdobím, kdy musí být plavba zastavena pro nízký přípustný ponor.

Podrobnější informace naleznete v článku Střední Labe (vodní cesta).

Příroda


Fauna

Díky výraznému zlepšení čistoty vody po roce 1990 se do Labe po dlouhé době vrátila dříve vzácná fauna, zejména losos, vydra říční a bobr evropský. Mezi ptáky obývající údolí Labe patří např. potápka malá, volavka popelavá, volavka bílá, kormorán velký, ledňáček říční, břehule říční, kulík říční a morčák velký.

Ochrana přírody

Velkoplošná chráněná území přírody podél českého toku Labe – Krkonošský národní park, CHKO České středohoří, CHKO Labské pískovce, Národní park České Švýcarsko

Odkazy


Reference

  1. a b Kolektiv autorů. Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. Magdeburg: Mezinárodní komise pro ochranu Labe, 2005. 258 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08. S. 9, 31. Dále jen: Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. Archivováno 8. 8. 2014 na Wayback Machine
  2. a b c BICHLMEIER, Harald a BLAŽEK, Václav. Labe – k pramenům hydronyma. Linguistica Brunensia. 2014, roč. 62, č. 2, s. 17–28. Přístup také z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/130138?locale-attribute=cs
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q [RYCHTAŘÍK, Miroslav.] Jak Labe k nové kilometráži přišlo. In: CAD.cz [online]. [05 2009] [cit. 24. 3. 2018]. Dostupné z: http://www.cad.cz/gis/80-gis/1920-jak-labe-k-nove-kilometrazi-prislo.html
  4. a b c d e f g h i VAVŘIČKA, Martin. Jak je to s labskou kilometráží. In: Česká plavba [online]. 28. 11. 2008. Dostupné z: http://www.ceskaplavba.cz/content/Jak_je_s_labskou_kilometrazi Archivováno 26. 6. 2009 na Wayback Machine
  5. Nová evropská plavební kilometráž Labe Archivováno 10. 6. 2010 na Wayback Machine, LAVDIS, telematický informační systém, zpráva Ředitelství vodních cest ČR, nedatována
  6. Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. S. 199.
  7. WETZEL, Markus A.; WAHRENDORF, Dierk-Steffen; VON DER OHE, Peter C. Sediment pollution in the Elbe estuary and its potential toxicity at different trophic levels. Science of the Total Environment. 2013, roč. 449, s. 199–207. Dostupné online . DOI:10.1016/j.scitotenv.2013.01.016 . (anglicky)
  8. a b Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. S. 5–7.
  9. Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. S. 200.
  10. Labe a jeho povodí – geografický, hydrologický a vodohospodářský přehled. S. 216–220.
  11. Evidenční list hlásného profilu Labská [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  12. Evidenční list hlásného profilu Vestřev [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  13. Evidenční list hlásného profilu Les Království [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  14. Evidenční list hlásného profilu Němčice [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  15. Evidenční list hlásného profilu Přelouč [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  16. Evidenční list hlásného profilu Nymburk [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  17. Evidenční list hlásného profilu Brandýs nad Labem [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  18. Evidenční list hlásného profilu Mělník [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  19. Evidenční list hlásného profilu Ústí nad Labem [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2009-06-24]. Dostupné online .
  20. Versailleská smlouva Hlava třetí. – Klausule o Labi, Odře, Němanu (Russtrom-Memel-Niemen) a Dunaji; Hlava pátá. – Klausule propůjčující státu československému užívání severních přístavů.

Literatura

Související články

Externí odkazy










Kategorie: Labe | Povodí Labe | Řeky v okrese Trutnov | Řeky v okrese Náchod | Řeky v okrese Hradec Králové | Řeky v okrese Pardubice | Řeky v okrese Kolín | Řeky v okrese Kutná Hora | Řeky v okrese Praha-východ | Řeky v okrese Mělník | Řeky v okrese Litoměřice | Řeky v okrese Ústí nad Labem | Řeky v okrese Děčín | Řeky tvořící česko-německou státní hranici | Řeky protínající česko-německou státní hranici | Řeky v Braniborsku | Řeky v Hamburku | Řeky v Meklenbursku-Předním Pomořansku | Řeky v Dolním Sasku | Řeky v Sasku | Řeky v Sasku-Anhaltsku | Řeky ve Šlesvicku-Holštýnsku | Řeky v Krkonoších | Řeky v Krkonošském podhůří | Řeky ve Východolabské tabuli | Řeky ve Středolabské tabuli | Řeky v Českém středohoří | Řeky v Děčínské vrchovině | Přítoky Severního moře | Vodní toky v Hradci Králové | Vodní cesty třídy VIb | Vodní cesty třídy Va | Vodní cesty třídy IV | Vodstvo v Dolnooharské tabuli | Vodstvo tvořící česko-německou státní hranici | Harrachovská cesta | Euroregion Labe




Poslední aktualizace: 12.06.2021 07:47:41 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.