Nicolas Mahut


Nicolas Mahut
Nicolas Mahut ve Wimbledonu 2015
Stát Francie
Datum narození21. ledna 1982 (39 let)
Místo narozeníAngers, Francie[1]
BydlištěBoulogne-Billancourt, Francie[1]
Výška191 cm[1]
Váha80 kg[1]
Profesionál od2000
Držení raketypravou rukou; bekhend jednoruč
Výdělek11 359 272 USD
Dvouhra
Poměr zápasů180–225
Tituly4 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění37. místo (5. května 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2012)
French Open3. kolo (2012, 2015, 2019)
Wimbledon4. kolo (2016)
US Open3. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů375–226
Tituly32 ATP, 19 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2019)
French Openvítěz (2018, 2021)
Wimbledonvítěz (2016)
US Openvítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2019)
Olympijské hry1. kolo (2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017, 2019)
French Open2. kolo (2010)
US Open2. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 12. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolas Pierre Armand Mahut (výslovnost [nikɔla may]IPA, * 21. ledna 1982 Angers) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem zkompletoval v letech 2015–2019 kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Po boku Herberta triumfoval na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019.

Mezi roky 2016–2017 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi druhý francouzský muž na čele singlové či deblové klasifikace.[2] Mezi lety 2016–2017 strávil na čele žebříčku 39 týdnů během dvou období.

V juniorské kategorii vybojoval singlovou trofej ve Wimbledonu 2000 a deblová vítězství na US Open 1999 a Australian Open 2000. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a třicet dva deblových turnajů. Na challengerech ATPokruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 37. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 1. místě. Trénují ho bývalí tenisté Gabriel Urpi a Jérôme Haehnel. Předtím tuto roli plnili Thierry Ascione či Nicolas Escudé.[1]

V úvodním kole Wimbledonu 2010 odehrál proti americkému hráči Johnu Isnerovi nejdelší zápas tenisové historie. Čas utkání činil 11 hodin a 5 minut. Dvakrát došlo k přerušení pro tmu. Isner jej vyhrál po setech 4–6, 6–3, 7–6, 6–7 a 70–68. Své prožitky pak popsal v knize Le match de ma vie (Zápas mého života).[1]

Obsah

Tenisová kariéra


Týmové soutěže

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským 1. kolem Světové skupiny proti Německu, v němž s Julien Benneteauem vyhráli čtyřhru a za rozhodnutého stavu odešel poražen ze závěrečné dvouhry. Francouzské družstvo postoupilo do čtvrtfinále 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do září 2018 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[4]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Pierrem-Huguesem Herbertem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Caroline Garciaovou turnajovými jedničkami. Poraženi však odešli v prvním kole od brazilské dvojice Teliana Pereirová a Marcelo Melo po nezvládnutých tiebreacích.

Za Francii nastoupil na Hopman Cupu 2011. Po boku Kristiny Mladenovicové vyhráli v základní skupině B dvě ze tří mezistátních utkání a skončili na druhém, prvním nepostupovém, místě. Ve dvouhrách podlehl Američanu Johnu Isnerovi a Britovi Andymu Murraymu. Naopak zdolal Itala Potita Staraceho.

1998–2000: Juniorská kariéra

V juniorské kategorii vyhrál roku 1988 francouzské mistrovství 16letých stejně tak i 18letých. V sezóně 1999 si připsal deblový titul na floridském Orange Bowlu a singlové trofeje si odvezl ze Sunshine Cupu a Coffee Bowlu.

Na grandslamové juniorce vybojoval vítězství ve Wimbledonu 2000, když ve finále přehrál chorvatský talent Maria Ančiće. K tomu přidal dva deblové vavříny. Nejprve s Julienem Benneteau zvítězili ve čtyřhře US Open 1999, a poté se Španělem Tommym Robredem opanovali soutěž na Australian Open 2000.

Mezi juniory zaznamenal bilanci utkání 93–33 ve dvouhře a 76–21 ve čtyřhře. Na juniorském žebříčku ITF dosáhl singlového maxima v lednu 2000, když figuroval na 3. příčce. Ve čtyřhře mu v prosinci 1999 patřila 1. pozice.[5] V roce 1999 se stal s Julianem Benneteauem juniorským mistrem světa ITF ve čtyřhře.

Profesionální kariéra

V sezóně 2000 vstoupil mezi profesionální tenisty, kdy mu patřila dělená 1 063. příčka žebříčku ATP.[6] Daný rok se nejdále probojoval do čtvrtfinále challengeru v Cherbourgu, kde podlehl hráči z třetí stovky klasifikace Michailu Južnému.[7] Na turnajích Futures dohrál třikrát také mezi poslední osmičkou hráčů.[7] Divokou kartu obdržel na French Open 2000, ale v úvodním kole jej vyřadil 105. muž světa Markus Hipfl z Rakouska.[8]

Australian Open 2001 zahájil prohrou od světové devětapadesátky Andreje Medveděva.[9] První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval na Marseille Open 2001, když porazil 121. jihoafrického hráče klasifikace Nevilla Godwina.[9] Ve druhé fázi premiérově nastoupil k zápasu proti hráči elitní světové desítky. Poražen odešel od sedmého muže pořadí Jevgenije Kafelnikova.[9]

Všech pět singlových finále na okruhu ATP, které odehrál do roku 2015, proběhly na travnatém povrchu.

První trofej ve dvouhře vybojoval na wimbledonské přípravě, Topshelf Open 2013 v 's-Hertogenboschi, kde si ve finále poradil se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[10] Turnajem prošel bez ztráty setu a s jediným prohraným podáním. Bodový zisk jej následně posunul o více než sto míst vzhůru, když mu patřila 125. příčka žebříčku ATP.[11]

Ve Wimbledonu 2013 startoval na divokou kartu. Ve druhém kole jej zastavil Španěl Tommy Robredo.[12][13] Poté odcestoval na americký Hall of Fame Tennis Championships 2013 do Newportu, kam také obdržel divokou kartu. Turnaj vyhrál po finálovém vítězství nad bývalou světovou jedničkou Lleytonem Hewittem, ačkoli Australan v závěru druhé sady, za stavu 5-4, podával na vítězství v zápase.[14] Trofej jej posunula do elitní světové stovky na 75. místo.

Na French Open 2015 dohrál ve třetím kole. Poté, co vyřadil nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise, skončil na raketě turnajové dvanáctky Gillese Simona. Třetí singlový titul přidal na travnatém Topshelf Open 2015. V přímém boji o vítězství přehrál belgického tenistu Davida Goffina a z Hertogenbosche si odvezl druhý vavřín.

S krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem získali grandslamový titul v mužské čtyřhře US Open 2015. V roli dvanáctého nasazeného páru ve finále zdolali britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem po dvousetovém průběhu, když ani jednou neztratili podání.[15] Jako poražený finalista odešel z deblových soutěží na French Open 2013 a Australian Open 2015.

V sezóně 2016 s Pierrem-Huguesem Herbertem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament, aby následně získali tituly ze tří úvodních Mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters, Miami Miasters a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení ve třetím kole debla na French Open 2016, se stal novou světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi (1986) druhým francouzským mužem na čele singlové či deblové klasifikace.[2]

Ve Wimbledonu se nejprve v singlové části probojoval do čtvrtého kola, kde ho z turnaje odstranil Američan Sam Querrey. S Herbertem, kterého v singové časti vyřadil ve třetím kole, se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný grandslamový titul.[16] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Herbertem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[17]

Soukromý život


Narodil se roku 1982 v Angers do rodiny počítačového inženýra Philippa a Brigitte Mahutových. Matka zemřela v roce 2005. Má sestru a tři starší bratry.[1]

Tenis začal hrát v pěti letech. Žije na pařížském předměstí Boulogne-Billancourt, v blízkostí Stade Roland-Garros. V roce 2007 navázal partnerský vztah s Virginií, s níž se poději oženil. Dvojici se 18. srpna 2011 narodil syn Nathanaël Mahut.[1]

Finále na Grand Slamu


Mužská čtyřhra: 8 (5–3)

Stav Rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 French Open antuka Michaël Llodra Bob Bryan
Mike Bryan
4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Finalista 2015 Australian Open tvrdý Pierre-Hugues Herbert Simone Bolelli
Fabio Fognini
4–6, 4–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý Pierre-Hugues Herbert Jamie Murray
John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 2016 Wimbledon tráva Pierre-Hugues Herbert Julien Benneteau
Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2018 French Open antuka Pierre-Hugues Herbert Oliver Marach
Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý Pierre-Hugues Herbert Henri Kontinen
John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Finalista 2019 Wimbledon tráva Édouard Roger-Vasselin Robert Farah Maksúd
Juan Sebastián Cabal
7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2021 French Open (2) antuka Pierre-Hugues Herbert Alexandr Bublik
Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů


Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2018 Londýn, Spojené království tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Mike Bryan
Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 2019 Londýn, Spojené království tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Raven Klaasen
Michael Venus
6–3, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour


Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (5–3 Č)
Turnaj mistrů (1–1 Č)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (7–3 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (7–0 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (4–2 D; 12–10 Č)

Dvouhra: 6 (4–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 17. června 2007 Londýn – Queen's Club, Spojené království tráva Andy Roddick 6–4, 6–7(7–9), 6–7(2–7)
Finalista 2. 15. července 2007 Newport, Spojené státy tráva Fabrice Santoro 4–6, 4–6
Vítěz 1. 22. června 2013 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Stanislas Wawrinka 6–3, 6–4
Vítěz 2. 15. července 2013 Newport, Spojené státy tráva Lleyton Hewitt 5–7, 7–5, 6–3
Vítěz 3. 14. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) tráva David Goffin 7–6(7–1), 6–1
Vítěz 4. 13. června 2016 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (3) tráva Gilles Müller 6–4, 6–4

Čtyřhra: 49 (32–17)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. září 2003 Mety, Francie tvrdý Julien Benneteau Michaël Llodra
Fabrice Santoro
7–6(7–2), 6–3
Finalista 1. 6. října 2003 Lyon, Francie koberec Julien Benneteau Jonatan Erlich
Andy Ram
1–6, 3–6
Finalista 2. 10. července 2004 Newport, Spojené státy tráva Gregory Carraz Jordan Kerr
Jim Thomas
3–6, 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2. 16. října 2004 Mety, Francie (2) tvrdý Arnaud Clément Ivan Ljubičić
Uros Vico
6–2, 7–6(10–8)
Finalista 3. 29. září 2007 Bangkok, Thajsko tvrdý Michaël Llodra Sanchai Ratiwatana
Sonchat Ratiwatana
6–3, 5–7, [7–10]
Vítěz 3. 31. října 2009 Lyon, Francie tvrdý Julien Benneteau Arnaud Clément
Sébastien Grosjean
6–4, 7–6(8–6)
Finalista 4. 13. listopadu 2011 Paříž, Francie tvrdý (h) Julien Benneteau Rohan Bopanna
Ajsám Kúreší
2–6, 4–6
Vítěz 4. 5. února 2012 Montpellier, Francie tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Paul Hanley
Jamie Murray
6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 5. 26. února 2012 Marseille, Francie tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Dustin Brown
Jo-Wilfried Tsonga
3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz 6. 23. září 2012 Mety, Francie (3) tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Johan Brunström
Frederik Nielsen
7–6(7–3), 6–4
Finalista 5. 8. června 2013 French Open, Paříž, Francie antuka Michaël Llodra Bob Bryan
Mike Bryan
4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Vítěz 7. 15. června 2013 Newport, Spojené státy tráva Édouard Roger-Vasselin Tim Smyczek
Rhyne Williams
6–7(4–7), 6–2, [10–5]
Finalista 6. 22. září 2013 Mety, Francie tvrdý (h) Jo-Wilfried Tsonga Johan Brunström
Raven Klaasen
4-6, 6-7(5-7)
Finalista 7. 9. února 2014 Montpellier, Francie tvrdý (h) Marc Gicquel Nikolaj Davyděnko
Denis Istomin
4–6, 6–1, [7–10]
Vítěz 8. 16. února 2014 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Michaël Llodra Jean-Julien Rojer
Horia Tecău
6–2, 7–6(7–4)
Finalista 8. 31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Pierre-Hugues Herbert Simone Bolelli
Fabio Fognini
4–6, 4–6
Finalista 9. 13. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Pierre-Hugues Herbert Ivo Karlović
Łukasz Kubot
2–6, 6–7(9–11)
Vítěz 9. 21. června 2015 Londýn, Spojené království tráva Pierre-Hugues Herbert Marcin Matkowski
Nenad Zimonjić
6–2, 6–2
Vítěz 10. 12. září 2015 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Pierre-Hugues Herbert Jamie Murray
John Peers
6–4, 6–4
Finalista 10. 27. září 2015 Mety, Francie (2) tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Łukasz Kubot
Édouard Roger-Vasselin
6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz 11. 14. února 2016 Rotterdam, Nizozemsko (2) tvrdý (h) Vasek Pospisil Philipp Petzschner
Alexander Peya
7–6(7–2), 6–4
Vítěz 12. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Pierre-Hugues Herbert Vasek Pospisil
Jack Sock
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 13. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý Pierre-Hugues Herbert Raven Klaasen
Rajeev Ram
5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz 14. 17. dubna 2016 Monte Carlo, Monako antuka Pierre-Hugues Herbert Bruno Soares
Jamie Murray
4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz 15. 19. června 2016 Londýn, Spojené království tráva Pierre-Hugues Herbert Chris Guccione
André Sá
6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 16. 9. července 2016 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Pierre-Hugues Herbert Julien Benneteau
Édouard Roger-Vasselin
6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista 11. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Daniel Nestor
Édouard Roger-Vasselin
4–6, 4–6
Finalista 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie (2) tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Henri Kontinen
John Peers
4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 17. 26. února 2017 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Julien Benneteau Robin Haase
Dominic Inglot
6–4, 6–7(9–11), [10–5]
Finalista 13. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka Édouard Roger-Vasselin Łukasz Kubot
Marcelo Melo
5–7, 3–6
Vítěz 18. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka Pierre-Hugues Herbert Ivan Dodig
Marcel Granollers
4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 19. 13. srpna 2017 Montréal, Kanada tvrdý Pierre-Hugues Herbert Rohan Bopanna
Ivan Dodig
6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 20. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Pierre-Hugues Herbert Jamie Murray
Bruno Soares
7–6(8–6), 6–4
Vítěz 21. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko (3) tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Oliver Marach
Mate Pavić
2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 22. 9. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Pierre-Hugues Herbert Oliver Marach
Mate Pavić
6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 23. 24. září 2018 Mety, Francie (3) tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Ken Skupski
Neal Skupski
6–1, 7–5
Vítěz 24. 21. října 2018 Antverpy, Belgium tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Marcelo Demoliner
Santiago González
6–4, 7–5
Finalista 14. 18. listopadu 2018 ATP Finals, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Mike Bryan
Jack Sock
7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 25. 26. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Pierre-Hugues Herbert Henri Kontinen
John Peers
6–4, 7–6(7–1)
Finalista 15. 13. července 2019 Wimbledon Londýn, Spojené království tráva Édouard Roger-Vasselin Robert Farah Maksúd
Juan Sebastián Cabal
7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Finalista 16. 22. září 2019 Mety, Francie tvrdý (h) Édouard Roger-Vasselin Robert Lindstedt
Jan-Lennard Struff
6–2, 6–7(1–7), [4–10]
Vítěz 26. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý Édouard Roger-Vasselin Nikola Mektić
Franko Škugor
7–6(9–7), 6–4
Vítěz 27. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Karen Chačanov
Andrej Rubljov
6–4, 6–1
Vítěz 28. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Raven Klaasen
Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz 29. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko (4) tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Henri Kontinen
Jan-Lennard Struff
7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz 30. 24. února 2020 Marseille, Francie (3) tvrdý (h) Vasek Pospisil Wesley Koolhof
Nikola Mektić
6–3, 6–4
Vítěz 31. 18. října 2020 Kolín na Rýnem, Německo tvrdý (h) Pierre-Hugues Herbert Łukasz Kubot
Marcelo Melo
6–4, 6–4
Finalista 17. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka Pierre-Hugues Herbert Hugo Nys
Tim Pütz
4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz 32. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Pierre-Hugues Herbert Alexandr Bublik
Andrej Golubjev
4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na juniorce Grand Slamu


Juniorská dvouhra: 1 (1–0)

stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2000 Wimbledon tráva Mario Ančić 3–6, 6–3, 7–5

Juniorská čtyřhra: 2 (2–0)

stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1999 US Open tvrdý Julien Benneteau Tres Davis
Alberto Francis
6–4, 3–6, 6–1
Vítěz 2000 Australian Open tvrdý Tommy Robredo Tres Davis
Andy Roddick
6–2, 5–7, 11–9

Postavení na konečném žebříčku ATP


Dvouhra

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 1070. 390. 214. 266. 94. 129. 135. 68. 45. 98. 214. 132. 80. 108. 50. 117. 71. 39. 104. 198. 196.

Čtyřhra

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 824. 203. 276. 292. 74. 27. 57. 84. 38. 79. 98. 97. 59. 51. 5032. 19. 12. 1. 6. 11. 3.

Odkazy


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Mahut na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Nicolas Mahut na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 1. srpna 20119
  2. a b Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online . (francouzsky)
  3. Nicolas Mahut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 4. prosince 2019
  4. Nicolas Mahut na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 17. června 2018
  5. Nicolas Mahut Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online . (anglicky)
  6. Emirates ATP Ranking history [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online . (anglicky)
  7. a b 2000 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online . (anglicky)
  8. 2000 Doubles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online . (anglicky)
  9. a b c 2001 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online . (anglicky)
  10. Nicolas Mahut wins first ATP title [online]. ESPN, 22-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online . (anglicky)
  11. SHARKO, Greg. First-Time Winner Spotlight: Nicolas Mahut [online]. ATP World Tour, 22-06-2013 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online . (anglicky)
  12. U.S.' Johnson joins Mahut as a Wimbledon wild card [online]. Sports Illustrated, 18-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online . (anglicky)
  13. MACKENZIE, Colin. Wimbledon's wounded Wednesday followed by torpid Thursday [online]. Fulham Chronicle, 28-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online . (anglicky)
  14. Nicolas Mahut wins Newport title [online]. ESPN, 14-07-2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online . (anglicky)
  15. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online .
  16. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online .
  17. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online .

Externí odkazy










Kategorie: Francouzští tenisté | Francouzští olympionici | Vítězové Australian Open | Vítězové French Open | Wimbledonští vítězové | Vítězové US Open | Narození 1982 | Narození 21. ledna | Narození v Angers




Poslední aktualizace: 13.06.2021 03:07:13 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.