Sociální skupina


Tento článek je o sociálně-psychologickém pojmu. O výtvarné skupině pojednává článek Sociální skupina (výtvarníci).

Sociální skupina je sociálně-psychologický pojem označující sociální útvar, o němž platí:

  1. je tvořen dvěma nebo více osobami, hrajícími vzájemně se doplňující a podmiňující role;
  2. skládá se z částí, které mají strukturální či funkční význam, což je odděluje od samotných jedinců i od náhodného shromáždění osob;
  3. členy skupiny spojuje vzájemná komunikace, normy, vzájemná očekávání a společně vykonávaná činnost;
  4. členové mezi sebou mají emocionální vazby;
  5. členové skupiny jsou na sobě vzájemně závislí a mají jistou identitu se skupinou;
  6. členové jsou v pravidelné interakci;
  7. členové se sami za skupinu považují.

Skupiny lze odlišit od jiných sociálních útvarů, jako sociálních agregátů (=seskupení; budí dojem celku jen navenek - spojují je pouze tzv. situační okolnosti - fyzická blízkost, vykonávání stejné činnosti (př. čekání na tramvaj)), sociálních kategorií (uskupení lidí, kteří mají společný nějaký znak - př. věk, povolání, pohlaví)[1], davu a publika, ale také od společenské třídy, lidu či národa.

Obsah

Sociologie jako věda o sociálních skupinách


Sociálním skupinám se věnuje sociologie především na začátku 20. století. Skupinami se zabývají ve svých pracích např. F. Tönnies a G. Simmel. Významnou pozornost sociálním skupinám věnovala Chicagská škola, Charles Horton Cooley zavádí pojem primární skupina, R. E. Park a E.W. Burgess rozšiřují koncept o skupiny sekundární. W.G. Sumner zavedl na počátku 20. století rozlišení členských (vlastních) skupin a cizích skupin. Na něj navazuje R. K. Merton se svojí teorií referenčních skupin.

Skupinová struktura a kompozice skupiny


Skupinová struktura označuje vnitřní uspořádání členů skupiny. Vytváří se již v procesu vzniku skupiny, kdy se formulují jednotlivé vztahy mezi členy skupiny. Výsledkem je tak typický systém skupiny, jakási hierarchie, kdy na každého člena připadá určité postavení, status, role. Se skupinovou strukturou úzce souvisejí další důležité pojmy jako skupinové normy, kohezivita a skupinový status (viz Další klíčové pojmy)

Kompozice skupiny poukazuje na význam faktu, že každý jedinec ve skupině dominuje určitými vlastnostmi a charakteristikami (věk, pohlaví, vzdělání, atd.), které mohou ovlivnit jednak procesy probíhající ve skupině a také vztahy ve skupině. Podobnost jedinců totiž podporuje vznik skupiny a je důležitou při procesu skupinové socializace.[2]

Vývoj skupiny


Každá skupina nezávisle na svém charakteru prochází od doby svého vzniku až po zánik přibližně stejnými vývojovými fázemi (Tuckmanova koncepce):

  1. Formování (vzájemné seznamování se, jistá míra nejistoty a úzkost členů)
  2. Bouření (snaha členů prosadit sebe a své hodnoty, dochází ke konfliktům)
  3. Normování (snaha přenést se přes konflikty, mnohdy cestou domluvy na jasnějších pravidlech; vytváří se postoje, hodnoty a očekávání, která jsou již sdílená celou skupinou)
  4. Optimální výkon (kolektivní řešení problémů, vykonávání skupinových úloh; chování mezi členy na základě rolí)
  5. Ukončení (uvolnění se ze sociálních a emocionálních vazeb a následný rozchod členů skupiny)[3]

Socializace jedince ve skupině


Společně s vývojem skupiny jako celku se vyvíjí i pozice jedince ve skupině. Pro tento vývoj je nejznámější teorie skupinové socializace (R. L. Moreland, J. M. Levin, 1982, 1994):

  1. proces hodnocení (snaha jedince i skupiny odhadnout hodnotu druhé strany tak, aby byl vzájemný vztah ve výsledku co nejvíce výhodný pro obě strany)
  2. proces tvorby závazků (vznikají různě silné závazky v závislosti na výsledku procesu hodnocení)
  3. proces změny rolí (v závislosti na změně závazků jedince a skupiny (snížení či zvýšení) dojde zároveň k posunu role jedince ve skupině - změní se jeho vztah ke skupině)[4]

Klasifikace skupin


Skupiny lze klasifikovat podle:

Postavení členů ve skupině


Všichni členové nemají ve skupině stejné postavení. Pozice i obliba jedinců ve skupině se v průběhu času může měnit. Členové:

Vedoucí skupiny: Má schopnost organizovat, ovlivňovat průběh a výsledky společné činnosti. Vystupuje jménem skupiny.

Funkce ve skupině


Malé sociální skupiny mají také širokou škálu funkcí a vlastností uvedených v následujícím seznamu :

Skupinová dynamika


V každé skupině existuje a funguje systém různých hnacích sil. Systém sil který ovlivňuje skupiny a skupinové procesy se nazývá skupinová dynamika. Skupinová dynamika se skládá z mnoha prvků, které se rozvíjejí a navzájem se ovlivňují.

Základními prvky skupinové dynamiky jsou:

Skupinová dynamika je tvořena interakcí členů skupiny, osobnosti jednotlivých členů a vztahů které zakládají. Podstatou skupinové dynamiky je vliv interakcí a vztahů na členy skupiny. Skupinová dynamika může vést ke změně v chování a prožívání skupiny, pozměňující chování a prožívání členů skupiny.

Další klíčové pojmy


Skupinové normy jsou pravidla dodržovaná (nedodržovaná) skupinou, vytvořená na základě očekávání, jak by se měli jednotliví členové skupiny chovat. Vztahují se na každého člena skupiny, zároveň však určují odlišná postavení jedinců ve skupině a způsob, jak se k nim ostatní mají chovat. Prostředkem k zabezpečení dodržování těchto pravidel jsou sankce, a to pozitivní v podobě odměn (vyjádření souhlasu, uznání), či negativní jako například verbální útoky, fyzické napadení či vyloučení ze skupiny.

Kohezivita ukazuje, jak moc je skupina sjednocená, stmelená a soudržná. Míra kohezivity má pak vliv na pevnost a stabilitu skupiny.

Skupinový status je formulován jako míra autority a uznání, kterou má jedinec ve skupině vůči ostatním členům. Každý jedinec nese určitý skupinový status, čímž vzniká statusový systém skupiny, jakési rozdělení moci ve skupině.

Sociální role je očekávání, které má skupina na určitou osobu ve skupině. Sociální role určuje, jak se má daný jedinec ve skupině chovat podle toho, jaká role mu byla přidělena (př. pokladník, nováček, vůdce).

Sociální interakce je proces, kdy chování jednoho jedince podněcuje chování jedince druhého, vzájemně na sebe reagují a vytvářejí tak řetěz podnětů a reakcí.[9]

Skupinová inkluze je proces, při němž se jedinec integruje ve skupině. Inkluze probíhá ve třech fázích:

  1. jedinec skupinu pozoruje
  2. jedinec přemýšlí o vstupu do skupiny
  3. jedinec se zapojuje do chodu skupiny a učí se jednat dle skupinových pravidel[10]

Sociální percepce neboli vnímání ostatních lidí je důležitou složkou sociálních interakcí, jelikož nám umožňuje vytvořit si jakýsi obraz o druhém člověku, např. odhadnout jeho myšlenky, předvídat jeho reakce apod.[11]

Sociální exkluze je sousloví označující vyloučení jedince ze skupiny za účelem snížení napětí ve skupině a udržení skupinové soudržnosti.[12]

Reference


  1. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. vyd. Praha: Grada, 2008. 404 s. ISBN 9788024714288. OCLC 236558137
  2. 1950-, Výrost, Jozef,. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. vyd. Praha: Grada 404 s. s. ISBN 9788024714288. OCLC 236558137
  3. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. vyd. Praha: Grada, 2008. 404 s. ISBN 9788024714288. OCLC 236558137
  4. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. vyd. Praha: Grada, 2008. 404 s. ISBN 9788024714288. OCLC 236558137
  5. NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 120 s. ISBN 9788024729572. OCLC 641522551 S. 67 - 68.
  6. Velký sociologický slovník / 2 P - Z.. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 8071841641. OCLC 164841494 S. 992 - 4.
  7. NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 120 s. ISBN 9788024729572. OCLC 641522551 S. 67.
  8. Velký sociologický slovník / 2 P - Z.. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 8071841641. OCLC 164841494 S. 992.
  9. Velký sociologický slovník / 1 A - O.. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 8071841641. OCLC 164841494 S. 137.
  10. NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 120 s. ISBN 9788024729572. OCLC 641522551 S. 47.
  11. Velký sociologický slovník / 2 P - Z.. Vyd. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 8071841641. OCLC 164841494 S. 763 - 4.
  12. NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 120 s. ISBN 9788024729572. OCLC 641522551 S. 57 - 8.

Externí odkazy











Kategorie: Sociologické pojmy | Sociální psychologie | Sociální struktura | Sociologie malých skupin | Sociální skupiny




Poslední aktualizace: 12.06.2021 03:38:38 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.