Turnaj mistrů


Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
O2 Arena v Londýně, dějiště 2009–2020

Založeno1970
OdehránoATP Finals 2020
MístoTurín, Itálie
DějištěPala Alpitour (2021–2025)
Souřadnice
Povrchtvrdý / hala
Soutěže8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace5 700 000 USD (2020)
Prize money5 700 000 USD
Obdobílistopad
ATP Tour
2009–ATP Tour Finals

www.nittoatpfinals.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP (Emirates ATP Rankings), pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny londýnského ATP Finals 2020 byly kvůli pandemii covidu-19 meziročně sníženy o 36,67 % na 5 700 000 amerických dolarů. Ročník také v důsledku infekce proběhl bez diváků. Hlavním sponzorem je od sezóny 2017 japonská společnost Nitto Denko.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se odehrál v Tokiu. Nejvíce titulů ve dvouhře získal Švýcar Roger Federer, když dokázal vyhrát šestkrát. S pěti trofejemi ho následují Čechoameričan Ivan Lendl, americký tenista Pete Sampras a  Srb Novak Djoković. Rekordní počet sedmi titulů ve čtyřhře si připsal americký pár Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Obsah

Historie


Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontratku do sezóny 2018.[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[8][9]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2020 se devětkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů, a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray) a 2019 (Nadal).[10]

Sponzorství


Generálním sponzorem Turnaje mistrů je tradičně hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,[11] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.[12]

Dne 25. května 2017 bylo vydáno prohlášení, že se hlavním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko, a to s minimálně tříletým kontraktem.[1]

Přehled rekordů dvouhry


Nejvíce titulů
1. Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
2. Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
2. Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
2. Novak Djoković, 5 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015)
5. Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
Nejvíce titulů v řadě
Nejvíce finálových účastí
1. Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)
2. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
3. Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
4. Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
4. Novak Djoković, 6 (2012–2016, 2018)
Nejvíce finálových účastí v řadě
1. Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2. Novak Djoković, 5 (2012–2016)
2. Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2. Roger Federer, 5 (2003–2007)
5. Roger Federer, 3 (2010–2012)
5. Stan Smith, 3 (1970–1972)
5. Boris Becker, 3 (1994–1996)
Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)
Nejvíce účastí
1. Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)
2. Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)
2. Novak Djoković, 13 (2007–2016, 2018–2020)
4. Ivan Lendl, 12 (1980–1991)
4. Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)
4. Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)
4. Pete Sampras, 11 (1990–2000)
Nejvyšší zápasová úspěšnost
1. Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)
2. Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)
3. Roger Federer – 77,6 % (59–17)
4. Boris Becker – 73,5 % (36–13)
5. Novak Djoković – 70,4 % (38–16)
Nejmladší vítěz
Nejstarší vítěz

Dějiště konání


Město stát období povrch dějiště konání kapacita
Tokio Japonsko 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
Paříž Francie 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
Barcelona Španělsko 1972 Palau Blaugrana 5 700
Boston USA 1973 Boston Garden 14 900
Melbourne Austrálie 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
Stockholm Švédsko 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
Houston USA 1976 The Summit 16 300
New York USA 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Frankfurt Německo 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Hannover Německo 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground 15 000
Lisabon Portugalsko 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
Sydney Austrálie 2001 Acer Arena 17 500
Šanghaj Čína 2002 SNIEC  
Houston USA 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
Šanghaj Čína 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Qizhong City Arena 15 000
Londýn Spojené království 2009–2020 tvrdý / hala O2 Arena[13] 20 000
Turín Itálie 2021–2025 tvrdý / hala Pala Alpitour[14] 16 600

Přehled finále


Dvouhra

Místo rok vítěz finalista výsledek
Londýn ATP Finals
2020 Daniil Medveděv Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
2019 Stefanos Tsitsipas Dominic Thiem 6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2018 Alexander Zverev Novak Djoković 6–4, 6–3
2017 Grigor Dimitrov David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
ATP World Tour Finals
2016 Andy Murray Novak Djoković 6–3, 6–4
2015 Novak Djoković (5/5) Roger Federer 6–3, 6–4
2014 Novak Djoković (4/5) Roger Federer bez boje
2013 Novak Djoković (3/5) Rafael Nadal 6–3, 6–4
2012 Novak Djoković (2/5) Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2011 Roger Federer (6/6) Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2010 Roger Federer (5/6) Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2009 Nikolaj Davyděnko Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008 Novak Djoković (1/5) Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
2007 Roger Federer (4/6) David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2006 Roger Federer (3/6) James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2005 David Nalbandian Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
Houston 2004 Roger Federer (2/6) Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2003 Roger Federer (1/6) Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
Šanghaj 2002 Lleyton Hewitt (2/2) Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
Sydney 2001 Lleyton Hewitt (1/2) Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
Lisabon 2000 Gustavo Kuerten Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Hannover 1999 Pete Sampras (5/5) Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
1998 Àlex Corretja Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1997 Pete Sampras (4/5) Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1996 Pete Sampras (3/5) Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
Frankfurt 1995 Boris Becker (3/3) Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1994 Pete Sampras (2/5) Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1993 Michael Stich Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1992 Boris Becker (2/3) Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1991 Pete Sampras (1/5) Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1990 Andre Agassi Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
Masters Grand Prix
New York 1989 Stefan Edberg Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
1988 Boris Becker (1/3) Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1987 Ivan Lendl (5/5) Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1986 Ivan Lendl (4/5) Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1985 Ivan Lendl (3/5) Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1984 John McEnroe (3/3) Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1983 John McEnroe (2/3) Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1982 Ivan Lendl (2/5) John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1981 Ivan Lendl (1/5) Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1980 Björn Borg (2/2) Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1979 Björn Borg (1/2) Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1978 John McEnroe (1/3) Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1977 Jimmy Connors Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
Houston 1976 Manuel Orantes Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
Stockholm 1975 Ilie Năstase (4/4) Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
Melbourne 1974 Guillermo Vilas Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
Boston 1973 Ilie Năstase (3/4) Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
Barcelona 1972 Ilie Năstase (2/4) Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
Paříž 1971 Ilie Năstase (1/4) hrána pouze základní skupina
Tokio 1970 Stan Smith

Čtyřhra

Místo rok vítězové finalisté výsledek
Londýn ATP Finals
2020 Wesley Koolhof
Nikola Mektić
Jürgen Melzer
Pierre-Hugues Herbert
2–6, 6–3, [10–5]
2019 Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
Raven Klaasen
Michael Venus
6–3, 6–4
2018 Jack Sock
Mike Bryan
Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
2017 Henri Kontinen
John Peers
Łukasz Kubot
Marcelo Melo
6–4, 6–2
ATP World Tour Finals
2016 Henri Kontinen
John Peers
Raven Klaasen
Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
2015 Jean-Julien Rojer
Horia Tecău
Rohan Bopanna
Florin Mergea
6–4, 6–3
2014 Bob Bryan
Mike Bryan
Ivan Dodig
Marcelo Melo
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2013 David Marrero
Fernando Verdasco
Bob Bryan
Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2012 Marcel Granollers
Marc López
Maheš Bhúpatí
Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2011 Max Mirnyj
Daniel Nestor
Mariusz Fyrstenberg
Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2010 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić
Maheš Bhúpatí
Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2009 Bob Bryan
Mike Bryan
Max Mirnyj
Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
Tennis Masters Cup
Šanghaj 2008 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić
Bob Bryan
Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
2007 Mark Knowles
Daniel Nestor
Simon Aspelin
Julian Knowle
6–2, 6–3
2006 Jonas Björkman
Max Mirnyj
Mark Knowles
Daniel Nestor
6–2, 6–4
2005 Michaël Llodra
Fabrice Santoro
Leander Paes
Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
Houston 2004 Bob Bryan
Mike Bryan
Wayne Black
Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2003 Bob Bryan
Mike Bryan
Michaël Llodra
Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2002 čtyřhra nehrána
ATP World Doubles Challenge Cup[15]
Bengalúr 2001 Ellis Ferreira
Rick Leach
Petr Pála
Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
ATP Tour World Championships
Bengalúr 2000 Donald Johnson
Piet Norval
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
Hartford 1999 Sébastien Lareau
Alex O'Brien
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
1998 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
Mark Knowles
Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1997 Rick Leach
Jonathan Stark
Maheš Bhúpatí
Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1996 Todd Woodbridge
Mark Woodforde
Sébastien Lareau
Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
Eindhoven 1995 Grant Connell
Patrick Galbraith
Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
Jakarta 1994 Jan Apell
Jonas Björkman
Todd Woodbridge
Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
Johannesburg 1993 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis
Todd Woodbridge
Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1992 Todd Woodbridge
Mark Woodforde
John Fitzgerald
Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1991 John Fitzgerald
Anders Järryd
Ken Flach
Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
Sanctuary Cove 1990 Guy Forget
Jakob Hlasek
Sergio Casal
Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
Masters Grand Prix
Londýn 1989 Jim Grabb
Patrick McEnroe
John Fitzgerald
Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
1988 Rick Leach
Jim Pugh
Sergio Casal
Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1987 Miloslav Mečíř
Tomáš Šmíd
Ken Flach
Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1986 Stefan Edberg
Anders Järryd
Guy Forget
Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
New York 1985 Stefan Edberg
Anders Järryd
Joakim Nyström
Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1984 Peter Fleming
John McEnroe
Mark Edmondson
Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1983 Peter Fleming
John McEnroe
Pavel Složil
Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1982 Peter Fleming
John McEnroe
Sherwood Stewart
Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1981 Peter Fleming
John McEnroe
Kevin Curren
Steve Denton
6–3, 6–3
1980 Peter Fleming
John McEnroe
Peter McNamara
Paul McNamee
6–4, 6–3
1979 Peter Fleming
John McEnroe
Wojciech Fibak
Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1978 Peter Fleming
John McEnroe
Wojciech Fibak
Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1977 Bob Hewitt
Frew McMillan
Robert Lutz
Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
Houston 1976 Fred McNair
Sherwood Stewart
Brian Gottfried
Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
Stockholm 1975 Juan Gisbert
Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1974 čtyřhra nehrána
1971
Tokio 1970 Stan Smith
Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina

Přehled vítězů a finalistů


Dvouhra

Tituly tenista vítěz finalista
6 Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 (6) 2005, 2012, 2014 (3)
5 Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 (5) 1980, 1983, 1984, 1988 (4)
Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999 (5) 1993 (1)
Novak Djoković 2008, 2012, 2013, 2014, 2015 (5) 2016, 2018 (2)
4 Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975 (4) 1974 (1)
3 Boris Becker 1988, 1992, 1995 (3) 1985, 1986, 1989, 1994, 1996 (5)
John McEnroe 1978, 1983, 1984 (3) 1982 (1)
2 Björn Borg 1979, 1980 (2) 1975, 1977 (2)
Lleyton Hewitt 2001, 2002 (2) 2004 (1)
1 Andre Agassi 1990 (1) 1999, 2000, 2003 (3)
Jimmy Connors 1977 (1)
Àlex Corretja 1998 (1)
Nikolaj Davyděnko 2009 (1) 2008 (1)
Stefan Edberg 1989 (1) 1990 (1)
Gustavo Kuerten 2000 (1)
Andy Murray 2016 (1)
David Nalbandian 2005 (1)
Manuel Orantes 1976 (1)
Stan Smith 1970 (1) 1972 (1)
Michael Stich 1993 (1)
Guillermo Vilas 1974 (1)
Grigor Dimitrov 2017 (1)
Alexander Zverev 2018 (1)
Stefanos Tsitsipas 2019 (1)
Daniil Medveděv 2020 (1)
0 Arthur Ashe 1979 (1)
James Blake 2006 (1)
Michael Chang 1995 (1)
Jim Courier 1991, 1992 (2)
David Ferrer 2007 (1)
Wojciech Fibak 1976 (1)
Juan Carlos Ferrero 2002 (1)
Vitas Gerulaitis 1979, 1981 (2)
Sébastien Grosjean 2001 (1)
Jevgenij Kafelnikov 1997 (1)
Carlos Moyà 1998 (1)
Tom Okker 1973 (1)
Mats Wilander 1987 (1)
Juan Martín del Potro 2009 (1)
Rafael Nadal 2010, 2013 (2)
Jo-Wilfried Tsonga 2011 (1)
David Goffin 2017 (1)
Dominic Thiem 2019, 2020 (2)

Čtyřhra

Tituly tenista vítěz finalista
7 Peter Fleming 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
John McEnroe 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5 Bob Bryan 2003, 2004, 2009, 2014, 2018 2008
4 Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011 1998, 2006
Mike Bryan 2003, 2004, 2009, 2014 2008
3 Anders Järryd 1985, 1986, 1991 1989, 1992
Rick Leach 1988, 1997, 2001
2 Todd Woodbridge 1992, 1996 1993, 1994
Mark Woodforde 1992, 1996 1993, 1994
Max Mirnyj 2006, 2011 2009, 2010
Jacco Eltingh 1993, 1998 1995
Paul Haarhuis 1993, 1998 1995
Nenad Zimonjić 2008, 2010 2005
Stefan Edberg 1985, 1986
Jonas Björkman 1994, 2006
Henri Kontinen 2016, 2017
John Peers 2016, 2017
1 Sherwood Stewart 1976 1982, 1984
John Fitzgerald 1991 1989, 1992
Mark Knowles 2007 1998, 2006
Stan Smith 1970 1977
Tomáš Šmíd 1987 1983
Guy Forget 1990 1986
Sébastien Lareau 1999 1996
Alex O'Brien 1999 1996
Michaël Llodra 2005 2003
Fabrice Santoro 2005 2003
Pierre-Hugues Herbert 2019 2018, 2020
Nicolas Mahut 2019 2018
Arthur Ashe 1970
Juan Gisbert 1975
Manuel Orantes 1975
Fred McNair 1976
Bob Hewitt 1977
Frew McMillan 1977
Miloslav Mečíř 1987
Jim Pugh 1988
Jim Grabb 1989
Patrick McEnroe 1989
Jakob Hlasek 1990
Jan Apell 1994
Grant Connell 1995
Patrick Galbraith 1995
Jonathan Stark 1997
Donald Johnson 2000
Piet Norval 2000
Ellis Ferreira 2001
Marcel Granollers 2012
Marc López 2012
David Marrero 2013
Fernando Verdasco 2013
Jean-Julien Rojer 2015
Horia Tecău 2015
Jack Sock 2018
Wesley Koolhof 2020
Nikola Mektić 2020

Odkazy


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. a b ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online . (anglicky)
  2. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online . (anglicky)
  3. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online . (anglicky)
  4. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09.
  5. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. (anglicky)
  6. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13-11-2012. (anglicky)
  7. ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online . (anglicky)
  8. ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online . (anglicky)
  9. ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online . (anglicky)
  10. Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online . (anglicky)
  11. ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online . (anglicky)
  12. Barclays to end World Tour Finals sponsorship [online]. BBC News, 4-11-2015 [cit. 2015-11-13]. Dostupné online . (anglicky)
  13. NEWBERY, Piers. London to host World Tour Final [online]. 2007-07-03. Dostupné online . (anglicky)
  14. Turin To Host ATP Finals From 2021 To 2025 , ATP Tour, Inc,
  15. ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore [online]. 2002-01-16 [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-04. (anglicky)

Literatura

Externí odkazy










Kategorie: Turnaj mistrů | ATP Tour | Tenisové turnaje | Vzniklo 1970




Poslední aktualizace: 13.06.2021 06:54:12 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.