Zápalka (iniciátor palných zbraní)


Možná hledáte: zápalky, podlouhlé kousky dřeva sloužící k rozdělávání ohně.

Zápalka je primární, roznětný iniciátor malé mohutnosti. Samostatně se používá k zážehu výmetných náplní nábojek malorážového střeliva. U nábojek dělostřeleckého střeliva se zápalky vzhledem k iniciační mohutnosti používá vždy v sestavě zápalkových šroubů a pouzder.

U dělostřeleckých a leteckých zapalovačů nebo u ženijních rozněcovačů, tedy tam kde je zapotřebí většího výstupního impulzu, je zápalka nahrazena roznětkou.

Základní rozdělení zápalek je podle způsobu aktivace, a to na zápalky iniciované mechanicky a zápalky iniciované elektricky.

Obsah

Historie


První ruční palné zbraně se v Evropě objevují ve 14. století. Tyto zbraně byly zpočátku velmi primitivní a konstrukčně vycházely z děl. K iniciaci prachové náplně se využívala její nepatrná část, která se nasypala na pánvičku. Střelec přiložením hořícího dřívka nebo rozžhaveného želízka zapálil černý prach na pánvičce a takto vzniklý plamen prošlehl zátravkou do komory hlavně, kde zažehl prachovou náplň.

Ve druhé polovině 15. století došlo k významnému objevu, byl sestrojen doutnákový zámek. Doutnák byl upevněn do čelistí páky, která byla otočně upevněna ke zbrani. Před střelbou bylo zapotřebí, aby střelec nasypal nepatrnou část prachové náplně na pánvičku. Při stisknutí spouště se vztyčený konec páky s hořícím doutnákem sklopil k pánvičce, kde vznítil černý prach.

V první polovině 16. století došlo k vyčerpání všech možných inovací, zdokonalující doutnákový zámek. Avšak, objevil se nový mechanismus zažehující prachovou náplň, a to kolečkový zámek. Dle nepodložených zpráv se tak stalo roku 1515, nebo 1517 a za vynálezce je považován norimberský hodinářský mistr Johan Kiefuss. Hlavními částmi nového vynálezu bylo ozubené ocelové kolečko a pohyblivý kohout, který v čelistech svíral křesací kamínek. Původní konstrukce se do pohotovostní polohy uváděla prostřednictvím speciálního klíče, který se nasadil na dřík kolečka a pootočením se stlačila pružina kolečka. Kohout se k výstřelu připravil vztyčením, střelcovou rukou. Po stisknutí spouště došlo k uvolnění a zároveň pootočení kolečka, na které byl vlivem uvolněné pružiny vržen kohout s křesacím kamínkem, vzniklé jiskry zažehly černý prach na pánvičce. Takto vzniklý plamen následně prošlehl zátravkou do komory kde zažehl prachovou náplň.

Souběžně s objevem kolečkového zámku byl vynalezen další, dokonalejší systém – křesadlový zámek. Oproti kolečkovému, je křesadlový zámek značně jednodušší. Základem křesadlového zámku byl kohout, který v čelistech svíral křesací kámen a baterie, jenž je tvořena krytem pánvičky a ocílkou. Před výstřelem se kohout natáhl směrem vzad proti pružině kohoutu, na pánvičku se nasype černý prach a přiklopí se baterií. Po stisknutí spouště byla uvolněna pružina, která uvedla do pohybu kohout s křesacím kamenem. Ten udeřil do baterie, čímž došlo k vykřesání jisker a zároveň k odkrytí pánvičky. Vzniklé jiskry zažehly černý prach na pánvičce, který skrz zátravku zažehl prachovou náplň v komoře hlavně a došlo tak k výstřelu.

Revolučním se ve vývoji ručních palných zbraní stalo 19. století. Roku 1807 přihlásil Alexandr John Forsyth patent jehož podstata spočívá v použití třaskavé rtuti, vynalezené v roce 1799, k zážehu prachové náplně – tzv. Forsythův chemický zámek. V letech 18141816 pak byla vyrobena první zápalka.

Konstrukce


Mechanicky iniciované zápalky

Tento druh zápalek se aktivuje výhradně nárazem zápalníku (nikoli úderníku) na dno zápalky. Zápalky s mechanickou aktivací se dále dělí na zápalky určené pro nábojky s okrajovým zápalem a pro nábojky se zápalem středovým. U zápalek pro nábojky se středovým zápalem navíc ještě rozlišujeme zda mají či nemají kovadlinku. Střelivo s mechanickým zápalem se dělí na střelivo s okrajovým zápalem, středovým zápalem nebo se zápalem Lefaucheux.

Zápalky s okrajovým zápalem

Zápalky s okrajovým zápalem jsou tvořena pouze zápalkovou složí, která je zalisována do výdutě okraje dna nábojnice. Aktivace slože se dosahuje nárazem úderníku na okraj nábojky, kterým tato dosedá v komoře zbraně. U některých druhů malorážního střeliva malého výkonu tvoří zápalková slož zároveň i výmetnou náplň nábojky.

Zápalky se středovým zápalem

Zápalky se středovým zápalem se skládají z kalíšku, zápalkové slože, krycí fólie, a případně z kovadlinky. K aktivaci dochází nárazem úderníku do středu dna nábojky, kde je zalisována zápalka. V současné době se používají především dva základní typy:

Elektricky iniciované zápalky

Tento druh zápalek se aktivuje výhradně elektrickou energií, dodanou zdrojem instalovaným ve zbrani. Nevýhodou elektrických zápalek je složitá konstrukce a z toho plynoucí vysoké pořizovací náklady. Elektrická zápalka je zalisována do lůžka ve středu dna nábojky. Hlavní část elektrické zápalky je elektrická pilule, izolační pouzdro dotek, kalíšek a zápalková slož.


Součásti zápalek


Hlavní požadavky na zápalky


Odkazy


Reference

  1. Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2, str. 64


Literatura

Související články

Edward Mounier Boxer

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zápalka (zbrane) na slovenské Wikipedii.










Kategorie: Pyrotechnika | Střelivo




Poslední aktualizace: 03.10.2021 04:48:53 CEST

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-BY-SA-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.

Upozornění Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.